Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 06.07.1971, sp. zn. 5 Tz 16/71, ECLI:CZ:NS:1971:5.TZ.16.1971.1

Právní věta:

Pro posouzení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě je rozhodující částka potřebná k uvedení věci do původního stavu ke zhodnocení, o něž byla opravou původní hodnota věci zvýšena, se nepřihlíží.

Soud: Nejvyšší soud České soc. rep.
Datum rozhodnutí: 06.07.1971
Spisová značka: 5 Tz 16/71
Číslo rozhodnutí: 31
Rok: 1972
Sešit: 6
Typ rozhodnutí: Rozhodnutí
Heslo: Adhezní řízení, Alkohol, Škoda
Předpisy: 140/1961 Sb. § 209a odst. 1
§ 209 odst. 3 141/1961 Sb. § 228 odst. 1
Druh: Rozhodnutí ve věcech trestních
Sbírkový text rozhodnutí

Č. 31/1972 sb. rozh.

Pro posouzení výše škody způsobené trestným činem a pro rozsah povinnosti k její náhradě je rozhodující částka potřebná k uvedení věci do původního stavu; ke zhodnocení, o něž byla opravou původní hodnota věci zvýšena, se nepřihlíží.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 6. července 1971 sp. zn. 5 Tz 16/71).

Rozsudkem okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. října 1970 sp. zn. 1 Ta 197/70 byl obviněný V. Š. uznán vinným trestnými činy neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 a 3 písm. a) tr. zák. a opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen podle § 209a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let; podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným nahradit poškozenému J. H. škodu ve výši 4062 Kčs a poškozené Státní pojišťovně škodu ve výši 15 000 Kčs, přičemž oba poškození byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Činu se dopustil tím, že dne 1. června 1970 ve večerních hodinách v Týništi nad Orlicí v podnapilém stavu vnikl do uzamčeného osobního auta zn. Škoda 1000 MB, nastartoval je a odjel s ním směrem na Kostelec nad Orlicí, přičemž při jízdě nezvládl řízení, havaroval a způsobil na vozidle škodu ve výši 16 980 Kčs ke škodě J. H. a potom z místa nehody utekl.

K stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti zrušil Nejvyšší soud ČSR napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., ve výroku o trestu a náhradě škody a přikázal okresnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Je zcela nepochybné, že obviněný V. Š. dne 1. června 1970 ve večerních hodinách vnikl do uzamčeného osobního auta, které je ve vlastnictví J. H., a s tímto autem odjel bez souhlasu vlastníka vozu. V důsledku podnapilosti nezvládl řízení a havaroval. Na vozidle tím způsobil škodu a z místa činu utekl. Znalec ing. J. K. v písemném posudku vyčíslil škodu ve výši 16 980 Kčs, avšak při hlavním líčení upřesnil výši škody na částku 18 095 Kčs, okresní soud však v rozsudku uvádí částku původní, tj. 16 980 Kčs. Posouzení činu také podle § 209a odst. 3 písm. a) tr. zák. bylo ovlivněno požadavkem a doklady poškozeného J. H. a domněnkou, že činem byla způsobena značná škoda. I když ze znaleckého posudku a výslechu znalce před soudem bylo prokázáno, že faktická škoda činem způsobená na havarovaném vozidle činí pouze 18 095 Kčs a že částka 24 818 Kčs je jen nárokem poškozeného vzhledem k namontování nové karoserie typu Škoda 100, samosoudce okresního soudu kvalifikoval čin obviněného jako trestný čin podle § 209a odst. 3 písm. a) tr. zák., a to přesto, že vzal za základ původní výši škody určenou znalcem v písemném posudku. Tato kvalifikace vzhledem k tomu, že skutečná výše škody nepřesáhla částku 20 000 Kčs, a že tedy nešlo o škodu značnou, byla v daném případě nesprávná a okresní soud měl posuzovat skutek jen jako trestný čin podle odst. 1 § 209a tr. zák. Kdyby však na základě provedených důkazů bylo zjištěno, že škoda přesahovala částku 20 tis. Kčs, neměl rozhodovat o věci samosoudce, nýbrž senát okresního soudu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 9 a § 314a odst. 1 tr. ř., neboť samosoudce může rozhodovat jen o trestném činu podle § 209a odst. 1 a nikoli odst. 3 tr. zák.