Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.09.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.27.2010.1
Datum: 29.09.2010 Sp. zn.: 29 NSCR 27/2010 Nejvyšší soud
Sešit Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2011 byl vydán dne 15.6.2011.
Datum: 29.09.2010 Sp. zn.: 29 NSCR 27/2010 Nejvyšší soud
Datum: 24.11.2010 Sp. zn.: 29 Cdo 3509/2010 Nejvyšší soud
Datum: 01.10.2010 Sp. zn.: 2 VSOL 366/2010 Vrchní soud v Olomouci
Datum: 28.02.2009 Sp. zn.: 29 NSCR 6/2008 Nejvyšší soud
Datum: 03.11.2010 Sp. zn.: 31 Cdo 4739/2008 Nejvyšší soud
Datum: 23.09.2010 Sp. zn.: 33 Cdo 2725/2008 Nejvyšší soud
Datum: 13.04.2011 Sp. zn.: Cpjn 206/2010 Nejvyšší soud
1. Při úvaze o celkové době řízení není možné odhlížet od té jeho části, která se odehrála před tím, než se Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stala závaznou pro Českou republiku.
2. Při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona.
3. Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích.
4. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.
5. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno.
6. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění nelze vycházet z toho, že přiznaná peněžní náhrada musí být nižší než částka, která je ve smyslu § 444 odst. 3 obč. zák. stanovena jako jednorázové odškodnění pozůstalým za smrt osoby blízké.
7. Výše přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení u právnických osob nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických.
8. V případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.
9. Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. 10. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.