Sešit č. 4-5/1981

Za nepodmíněný trest odnětí svobody podle čl. V písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 8. května 1980 o amnestii se považuje i původně uložený trest nápravného opatření, resp. jeho zbytek, o němž bylo přede dne amnestie podle § 45 odst. 2 tr. zák. pravomocně rozhodnuto, že se přemění v nepodmíněný trest odnětí svobody, jestliže byl uložen za úmyslný trestný čin a toto odsouzení nebylo zahlazeno.

Odklad výkonu trestu odňatia slobody neprevyšujúceho šesť mesiacov podla § 328 odst. 1 Tr. por. prichádza do úvahy nielen u odsúdeného, ktorý ešte nenastúpil výkon základnej vojenskej služby, na ktorý bol povolaný, ale aj u odsúdeného, ktorý v čase právoplatného uloženia tohto trestu za trestný čin alebo prečin spáchaný pred nástupom výkonu základnej vojenskej služby túto službu už vykonáva.

Soud nemůže rozhodovat o společném způsobu výkonu postupně uložených trestů odnětí svobody podle § 320 odst. 3 tr. ř. jestliže jeden ze dvou postupně uložených trestů byl již vykonán.

I. Trestný rozkaz sa nevyhlasuje, ale len vyhotovuje; autentickým znením trestného rozkazu je teda jeho vyhotovenie. Oprava vyhotovenia podla § 131 odst. 1 Tr. por., t. j. uvedenie vyhotovenia do súladu s vyhlásením rozhodnutia neprichádza preto pri trestnom rozkaze do úvahy.

Uložiť obžalovanému povinnosť nahradiť spôsobenú škodu podla § 228 odst. 1 Tr. por. môže súd len v odsudzujúcom rozsudku, t. j. len vtedy, keď uzná obžalovaného za vinného z trestného činu alebo prečinu. Takúto povinnosť mu nemôže uložiť v uznesení, ktorým postúpil vec na prerokovanie komisii národného výboru na ochranu verejného poriadku. V takom prípade nemôže súd ani odkázať poškodeného s nárokom na náhradu škody na konanie o veciach občianskoprávnych, prípadne na konanie pred iným príslušným orgánom podla § 229 Tr. por.

K zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. není třeba, aby vina pachatele byla zjištěna. Musí však být zjištěny takové skutečnosti, které umožňují posoudit, jaký trest, k němuž by trestní stíhání mohlo vést, by byl obviněnému uložen.

Znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů ani z hlediska jejich věrohodnosti ani v tom směru, zda skutečnost, o níž podává zprávu, je prokázána. Jestliže provedené důkazy, na jejichž podkladě má znalec podat posudek, jsou v vzájemném rozporu, znalec je povinen vypracovat posudek s ohledem na všechny v úvahu přicházející alternativy. Orgán činný v trestním řízení poskytne znalci v tomto směru potřebné vysvětlení ze spisů a vymezí jeho úkoly (§ 107 odst. 1 tr. ř.).