Datum: 04.06.2014
Sp. zn.: 8 Tdo 462/2014
Nejvyšší soud
Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 140 odst. 3 písm. i)
tr. zákoníku, že čin byl spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
předpokládá, že obě tyto alternativně vymezené skutečnosti vyžadují spáchání za
podmínek vyjádřených pojmem „zvlášť“. Proto se jedná o zvlášť trýznivý způsob,
a nikoliv jen trýznivý způsob provedení činu.
O zvlášť trýznivý způsob půjde tehdy, jestliže oběť je vystavena bolestem na
hranici snesitelnosti trvajícím třeba i po kratší dobu, nebo sice méně
intenzivním, ale zato déle trvajícím, které velmi citelně zasahují celou
osobnost poškozeného. Usuzovat na něj lze z takových okolností, které
charakterizují subjektivní neúměrně krutě pociťované prožitky oběti, jež
vnímala od doby, kdy na ní pachatel začal uskutečňovat vražedný mechanizmus, až
do okamžiku její smrti. Rozhodné pro tuto zvlášť přitěžující okolnost jsou
vnímání a prožívání bolestivosti při utrpěných zraněních a vypjatosti
psychického prožívání traumatu smrti, a to v míře velmi intenzivní, v níž oběť
prožívala důsledky útrap, jimž byla vystavena. O případ znaku způsobu „zvlášť
surového“ jde tehdy, když čin svým provedením výraznou měrou přesahuje obvyklou
míru surovosti, což je dáno především okolnosti, které charakterizují použité
násilí z hlediska vnějšího dopadu činu na poškozeného. Rozumí se jím vražedný
útok s vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z rámce běžného u
většiny trestných činů tohoto druhu. Není však vyloučeno, aby tento útok
zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného.