Sešit č. 4/2014

Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 insolvenčního zákona) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 insolvenčního zákona). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá.

Dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).

Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli.

I. Ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvě o úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje úplný výčet činností, za něž je poplatek sjednán.

II. Na ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvě o úvěru se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Haagská Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z roku 1973 (uveřejněna vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 132/1976 Sb.) se považuje za úpravu ve zvlášť vymezené věci podle článku 71 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 

Bylo-li rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě vydáno ve Spolkové republice Německo po 1. 5. 2004 a bylo-li řízení o jeho výkon zahájeno v České republice před datem použitelnosti nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti, tj. před 18. 6. 2011, měl oprávněný na výběr domáhat se výkonu tohoto rozhodnutí podle haagské Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z roku 1973 (bez požadavku prohlášení vykonatelnosti) nebo podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (poté, co rozhodnutí bylo prohlášeno v České republice za vykonatelné, případně návrh na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí podat současně s návrhem na výkon rozhodnutí). Neobsahuje-li haagská Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z roku 1973 úpravu procesního postupu při uznání a výkonu rozhodnutí a v článku 13 odkazuje na právo dožádaného státu, je v České republice třeba ve věci výkonu rozhodnutí německého soudu zahájeného do 17. 6. 2011 včetně aplikovat postup podle zákona č. 97/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost.

Mimosmluvní odměnu advokáta za úkony právní služby vykonané v řízení o odstranění stavby přizná soud podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť jde o řízení, v němž hodnotu jeho předmětu nelze vyjádřit v penězích.