Rok 2025

Soud může za podmínek uvedených v ustanovení § 38 odst. 2 části věty první před středníkem z. ř. s. upustit od výslechu posuzovaného pouze tehdy, jestliže posuzovaný na svém výslechu netrvá (výslovně jej nepožaduje). Výslech na výslovnou žádost posuzovaného (§ 38 odst. 2 věta druhá z. ř. s.) musí soud provést vždy, i kdyby z dosavadního průběhu řízení i provedených důkazů (např. z vyjádření znalce či ošetřujícího lékaře) vyplývalo, že provedení výslechu bude problematické nebo že výslech pravděpodobně způsobí újmu na zdravotním stavu posuzovaného. Soud je v takovém případě povinen provést alespoň pokus o výslech a co nejvěrněji výsledek zaznamenat. Riziku újmy na zdraví posuzovaného soud přizpůsobí místo, dobu a okolnosti, za kterých bude pokus o výslech proveden. Vyžadují-li to konkrétní okolnosti daného případu, může soud posuzovaného vyslechnout i mimo jednání (§ 122 odst. 2 o. s. ř.). Výslech posuzovaného provede zásadně soudce.

Nesprávné označení úkonu v rozhodnutí soudu, na jehož základě má být provedena domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků, které je dáno chybným vyhodnocením právní povahy nemovitosti, v níž má být prohlídka provedena, samo o sobě nečiní daný procesní úkon nezákonným a v dalším řízení z hlediska jeho důkazní hodnoty procesně nepoužitelným. To však platí pouze za předpokladu, že jinak byly z materiálního hlediska splněny všechny zákonné podmínky pro provedení takové prohlídky. 

Pojistitel má podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném od 23. 9. 2016, proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, opustil-li pojištěný místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu.

Pokud je nutné zopakovat celé hlavní líčení včetně nového přednesení obžaloby (např. z důvodu změny složení senátu), nelze přihlížet k prohlášení viny obžalovaným a přijetí tohoto prohlášení soudem podle § 206c odst. 1, 4 tr. ř. provedeným v předchozím hlavním líčení. Omezení podle § 206c odst. 7 tr. ř. se v takovém případě neuplatní.

Uplynutí promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, v jehož důsledku se státní podpora považuje za existující podporu podle čl. 1 písm. b) bodu iv) a čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení, nemá vliv na povinnost příjemce vrátit tuto podporu, došlo-li k jejímu poskytnutí v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.