Datum: 30.11.2020
Sp. zn.: 23 Cdo 397/2020
Nejvyšší soud
Vlastník ochranné známky je oprávněn zakázat podle § 11 odst. 3 zákona o ochranných známkách (ve znění účinném do 31. 12. 2018) uvádění výrobku dovezeného z členského státu Evropské unie (popř. státu tvořícího Evropský hospodářský prostor), v němž byl tento výrobek uveden na trh vlastníkem ochranné známky či s jeho souhlasem, na trh v České republice s pozměněným obalem nesoucím ochrannou známku i tehdy, nesdělí-li dovozci v přiměřené lhůtě po oznámení záměru dovozce uvádět takový výrobek na trh v České republice (resp. po poskytnutí vzorku takového výrobku na vyžádání vlastníka ochranné známky) námitky proti tomuto záměru, pokud výkon práv vlastníka ochranné známky nepředstavuje zastřené omezení obchodu mezi členskými státy Evropské unie (popř. státy tvořícími Evropský hospodářský prostor). To nevylučuje výjimečné zamítnutí žaloby podané z tohoto důvodu pro zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.
Je-li takovým dovezeným výrobkem léčivý přípravek, jenž je uváděn na trh v České republice vlastníkem ochranné známky či s jeho souhlasem v baleních o různých velikostech, přičemž jedna z velikostí těchto balení je v důsledku omezení vyplývajících z předpisů veřejného práva o nakládání s léčivými přípravky či v důsledku obvyklého výkonu práv a povinností podle těchto předpisů nezbytná pro skutečný přístup tohoto léčivého přípravku na trh v České republice, není vlastník ochranné známky oprávněn zakázat uvádění tohoto dovezeného léčivého přípravku na trh v České republice pouze proto, že byl tento léčivý přípravek před jeho uvedením na trh v České republice přebalen do balení o této velikosti.