Rok 1975

Člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti má při plnění úkolů ochranu jako veřejný činitel jen tehdy, je-li zevně označen předepsanou páskou. Nedostatek tohoto označení nelze nahradit tím, že se člen PS VB prokáže služebním průkazem.

Ustanovenia predpisov o náhrade škody, ktorú spôsobil vojak pri plnení služobných povinností alebo v priamej súvislosti s ním (§ 11 ods. 1 zákona č. 88/1952 Zb. v znení zákonov č. 76/1955 Zb. a č§ 100/1970 Zb. a čl. 31 a nasl. predpisu Ministerstva národnej obrany Zákl. 3-3/práv/, ktorého vydanie bolo oznámené v čiastke 39/1969 Zb.) neumožňujú súdu, aby v prípadoch, keď škodu spôsobili viacerí škodcovia, rozhodol, že tí, ktorí škodu spôsobili, zodpovedajú za ňu spoločne a nerozdielne.

Pachatel tr. činu zneužívání soc. podnikání (§ 120 tr. zák.) může být jen ten, kdo je k státní, družstevní nebo jiné soc. organizaci, na jejíž úkor nebo pod jejímž jménem ve větším rozsahu provozuje výdělečnou činnost k soukromému obohacení, v pracovním nebo v jiném obdobném poměru na základě platného právního úkonu zakládajícího takový poměr podle předpisů zákoníku práce. Nejde o poměr obdobný zaměstnání, (§ 120 tr. zák.) je-li založen na základě takové dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jestliže na základě takové dohody pachatel provozoval ve větším rozsahu a soustavně výdělečnou činnosti k soukromému obohacení pod jménem soc. organ., naplnil znaky tr. činu nedovoleného podnikání (§ 118 tr. zák.) a nikoliv tr. činu zneužívání soc. podnikání . Pokud současně takový pachatel vzbudil v odpovědném hosp. pracovníku soc. organ. úmysl opatřit takové organizaci neoprávněné výhody, dopustil se v jednočinném souběhu též návodu k tr. činu porušování povinnosti při nakládání s fin. a hmot. prostředky.

Za střet provozů dopravních prostředků ve smyslu ustanovení § 431 o. z. je třeba považovat i náraz jedoucího motorového vozidla do zastaveného motorového vozidla, které řidič uvedl do klidu nebo s nímž přerušil jízdu, ale nenechal je stát bez možnosti v případě potřeby zasáhnout, takže s tímto vozidlem nepřestal být účastníkem silničního provozu. /1/

Zhodnocení poznatků z rozhodování soudů v Československé socialistické republice o trestných činech spáchaných v silniční dopravě.

Při úvaze o tom, kdy se poškozený dověděl o škodě (§ 196 odst. 1 o. z.), je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho předpokládané vědomosti o této škodě. Tvoří-li nárok na náhradu škody nedělitelný celek, začíná promlčecí doba běžet teprve tehdy, až se poškozený dozví o celé škodě. Za samostatné nároky na náhradu škody je nutno považovat nároky ze dvou i více oddělitelných škodných událostí , a to i když jde o opakování téhož porušení právní povinnosti mezi týmiž subjekty (např. dvěma oddělitelnými neoprávněnými zásahy škůdce proti majetku téhož poškozeného). Z hlediska promlčení nelze proto považovat nároky náhradu škod vznikajících a narůstajících pokračujícím porušováním téže právní povinnosti za jediný nedělitelný nárok na náhradu škody, který by vznikl teprve po skončeném porušování právní povinnosti nebo po dovršení celkové škody, nýbrž za samostatné nároky, k jejichž uplatnění začíná běžet promlčecí doba, jakmile se poškozený o vzniklých škodách dověděl.

K otázke tzv. pretrhnutia príčinnej súvislosti. Príčinná súvislosť medzi konaním páchatela a následkom sa neprerušuje, ak ku konaniu páchatela pristúpi ďalšia skutočnosť, ktorá spolupôsobí pri vzniku následku, ak však konanie páchatela zostáva takou skutočnosťou, bez ktorej by k následku nebolo došlo. Príčinná súvislosť by sa prerušila len v tedy, kdeby nová okolnosť pôsobila ako výlučná a samostatná príčina, ktorá spôsobila následok bez ohladu na konanie páchatela. Skutočnosť, že následok, ktorý vyplynul z konanie páchatela, bol iný než si páchatel prestavoval (tzv. omyl v kauzálnom priebehu, aberratio ictus) páchatelovi neprospieva a nevylučuje jeho zavinenia.