Rok 1970

Nárok nevydatej matky na príspevok na úhradu výživy podla § 95 ods. 1 zák. o rod. môže byť s úspechom uplatnený len proti mužovi, ktorého otcovstvo k dieťaťu už bolo určené spôsobom stanoveným zákonom o rodine. Nárok podla § 95 ods. 2 zák. o rod. môže s úspechom uplatniť iba tehotná žena, teda žena ešte v dobe tehotnosti, nie v dobe po narodení dieťaťa. /1/

Rozhodne-li soud v řízení podle § 64 odst. 1 tr. zák., že se na podmíněně propuštěném vykoná zbytek trestu odnětí svobody, nerozhoduje současně o způsobu jeho výkonu podle § 39a tr. zák., bylo-li rozhodnuto způsobu výkonu trestu odnětí svobody již v původním rozsudku.

V řízení o popření otcovství musí být dokazování zaměřeno zejména na prokázání takových skutečností, které jsou předpokladem pro event. vyhovění žalobě (tj. takových skutečností, které otcovství manžela matky k dítěti vyloučí), nikoli převážně na to, zda někdo jiný měl v rozhodné době s matkou dítěte pohlavní styky.

Jde o nutnou obranu, odvrací-li napadený činem jinak trestným útok na tělesnou integritu přímo mu hrozící proto, že se snažil odvrátit úrok směřující proti tělesné integritě jiné osobě.

Projevem lehkomyslného poměru k manželství je jen takové neodpovědné jednání, které ohrožuje soulad, pevnost a trvalost manželských a rodinných vztahů; není jím jednání, které je jen přiměřenou reakcí na závadné chování druhého manžela. Základním kritériem úvahy, zda je manželství účastníků vážně rozvráceno ve smyslu § 24 zák. o rod., jsou hlediska objektivní, v podstatě hlediska morálky socialistické společnosti; avšak nelze ponechat bez povšimnutí, jak se s porušením zákonem uložených povinností manželů či jiných pravidel chování v manželství vypořádal ten z manželů, jehož zájmy tím byly dotčeny.

Je-li soud postaven před úkol zhodnotit věrohodnost dvou v podstatných bodech diametrálně odlišných důkazů, nemůže nevěrohodnost jednoho z těchto důkazů odůvodnit pouze okolnostmi svědčícími o věrohodnosti druhého důkazu.

Pri započítaní na dedičský podiel v zmysle § 484 ods. 1 o. z. možno prihliadnuť len na tie hodnoty, ktoré boli poskytnuté priamo dedičovi, nie však na tie hodnoty, ktoré boli poskytnuté jeho rodinným príslušníkom. Vychádza sa zásadne z obecnej ceny toho, čo bolo plnené, v dobe, kedy to dedič obdržal. Táto zásada platí však pre pomery, v ktorých sú hodnoty a ceny štabilizované; mimoriadne prípady je nutné vždy posudzovať podla konkrétnych okolností, pretože by nebolo spravodlivé, aby boli dedičovi započítané dary, ktoré mu - aj keď zachoval najväčšiu starostlivosť a opatrnosť - nepriniesli žiadny prospech.