Rok 1970

Ustanovení § 79 odst. 1 tr. zák. lze použít jedině při ukládání trestu odnětí svobody mladistvému a nikoli též při rozhodování o použití čl. 9 písm. c) rozhodnutí presidenta republiky o amnestii ze dne 9. května 1968 pro jehož použití je rozhodující základní trestní sazba stanovená za jednotlivé trestné činy uvedené ve zvláštní části trestního zákona.

Nárok nevydatej matky na príspevok na úhradu výživy podla § 95 ods. 1 zák. o rod. môže byť s úspechom uplatnený len proti mužovi, ktorého otcovstvo k dieťaťu už bolo určené spôsobom stanoveným zákonom o rodine. Nárok podla § 95 ods. 2 zák. o rod. môže s úspechom uplatniť iba tehotná žena, teda žena ešte v dobe tehotnosti, nie v dobe po narodení dieťaťa. /1/

Rozhodne-li soud v řízení podle § 64 odst. 1 tr. zák., že se na podmíněně propuštěném vykoná zbytek trestu odnětí svobody, nerozhoduje současně o způsobu jeho výkonu podle § 39a tr. zák., bylo-li rozhodnuto způsobu výkonu trestu odnětí svobody již v původním rozsudku.

V řízení o popření otcovství musí být dokazování zaměřeno zejména na prokázání takových skutečností, které jsou předpokladem pro event. vyhovění žalobě (tj. takových skutečností, které otcovství manžela matky k dítěti vyloučí), nikoli převážně na to, zda někdo jiný měl v rozhodné době s matkou dítěte pohlavní styky.

Jde o nutnou obranu, odvrací-li napadený činem jinak trestným útok na tělesnou integritu přímo mu hrozící proto, že se snažil odvrátit úrok směřující proti tělesné integritě jiné osobě.

Projevem lehkomyslného poměru k manželství je jen takové neodpovědné jednání, které ohrožuje soulad, pevnost a trvalost manželských a rodinných vztahů; není jím jednání, které je jen přiměřenou reakcí na závadné chování druhého manžela. Základním kritériem úvahy, zda je manželství účastníků vážně rozvráceno ve smyslu § 24 zák. o rod., jsou hlediska objektivní, v podstatě hlediska morálky socialistické společnosti; avšak nelze ponechat bez povšimnutí, jak se s porušením zákonem uložených povinností manželů či jiných pravidel chování v manželství vypořádal ten z manželů, jehož zájmy tím byly dotčeny.

Je-li soud postaven před úkol zhodnotit věrohodnost dvou v podstatných bodech diametrálně odlišných důkazů, nemůže nevěrohodnost jednoho z těchto důkazů odůvodnit pouze okolnostmi svědčícími o věrohodnosti druhého důkazu.