Rok 1960

Ani těžká újma na zdraví, způsobená při havárii vozidla spolujezdci, nevylučuje zastavení trestního stíhání pro nepatrnou nebezpečnost trestného činu pro společnost podle § 192 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Ustanovení § 14 vl. nař. č. 81/1959 Sb. rozšiřuje ustanovení zvláštních předpisů o zániku zástavních práv a věcných břemen na veškerý národní majetek a nejen na majetek získaný národním podnikem nebo ostatními organizacemi státního socialistického sektoru.

Poskytování služeb, byť i neoprávněné, nezakládá trestný čin spekulace podle § 134a tr. zák. Proto pouhá zubolékařská nebo zubotechnická práce sama o sobě bez použití předmětů potřeby náležejících obžalované, tj. bez použití jejího vlastního materiálu a zařízení nezakládá trestný čin spekulace. Trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 145 odst. 1 tr. zák. předpokládá podle směrnice pléna Nejvyššího soudu o trestných činech spekulační povahy (č. 6/1959 Sb. rozh. tr.), aby šlo o devizové hodnoty (zlato) v ceně kolem 4000 Kčs, v devizové, tj. kursovní hodnotě.

Zaměstnanec, který při výkonu svého zaměstnání způsobí porušením povinnosti z pracovního poměru škodu cizímu podniku nebo jiné třetí osobě, odpovídá jen svému zaměstnavateli, a to v rozsahu a za podmínek zák. č. 71/1958 Sb.

Podle § 74 odst. 1 tr. zák., jestliže věc uvedená v § 55 odst. 1 tr. zák. nebyla prohlášena za propadlou, může soud vyslovit, že se věc zabírá. Slovomuže nutno vykládat tak, že soud nevysloví zabrání, jestliže by tomu bránily zvláštní okolnosti, jakou je např. zájem poškozeného, aby jeho nárok vzešly z trestného činu byl uspokojen z věci pachatele, jež jsou k trestné okolnosti v některém ze vztahů, (§ 55 odst. 1 tr. zák.) zejména v případe, kdy pachatel je jinak nemajetný a kdy odškodnění poškozeného bude proto možné jen na věcech v citovaném ustanovení uvedených.

Otázka dodatočného zaplatenia dlžného poistného družstevníkom je upravená špeciálnym ustanovením § 7 vl. nar. č. 56/1956 Zb.; všeobecných zásad § 39 vety druhej zák. č. 55/1956 Zb. nie je možno použiť.

Podmíněné propuštění je významnou institucí soc. trestního práva. Je důležitým výchovným opatřením po pravomocném odsouzení pachatele trestného činu, jímž se z chování odsouzeného, jeho pracovního úsilí a celkového jeho postoje k odsouzení v době výkonu trestu vyvozují závažné důsledky. Zdůrazňuje se jím, že výchovný moment (§ 17 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.) nespočívá jen v ukládání trestu, ale i v jeho výkonu. Závažnost a povaha trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, mají tudíž při rozhodování o podmíněném propuštění především význam pro posouzení, zda lze mít skutečně za to, že odsouzený, který měl jinak dobrý pracovní výkon v trestu a slušně se choval, se tak převychoval, že je důvodná naděje, že povede řádný život pracujícího člověka. Nelze proto přihlížet k trestnému činu odsouzeného isolovaně.