Archiv Sbírky

K otázce pravomoci československých soudů k projednání dědictví po rakouském státním příslušníku.

Soud může rozhodnout o vyhoštění (§ 52 tr. zák.) pouze rozsudkem.

Podmínkou upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku podle § 347 odst. 1 tr. ř. jest, že buď soud rozsudkem uložil vedlejší trest vyhoštění anebo mimo tento případ, že jiný příslušný orgán rozhodl, že odsouzený má být vydán nebo vyhoštěn anebo že odsouzený již byl na základě rozsudku uloživšího trest vyhoštění nebo na základě rozhodnutí jiného příslušného orgánu vyhoštěn nebo vydán.

Ustanovení poznámky k pol. 7 čl. II sazebníku nař. min. sprav. č. 115/1951 Sb. platí jen v poměru advokátní poradny k zastoupenému.

V rozsudku o žalobě na zjištění otcovství a placení výživného nezl. dítěte lze uložit žalovanému náhradu nákladů jen za tu část řízení, která se týká zjištění otcovství, a to 120 Kčs za jeden hlavní úkon.

Soud může podle § 346 odst. 2 tr. ř. opětovně přerušit výkon trestu nejdéle na patnáct dní z důvodů v tomto ustanovení uvedených jen tehdy, jestliže mezi přerušením předcházejícím a dalším přerušením byl trest po nějaký čas vykonáván.

Stanovením vyživovací povinnosti otce podle § 39 zák. o právu rod. není určena jeho vyživovací povinnost zcela, jestliže nebyl při rozhodnutí vzat zřetel na nutné vybavení dítěte (výbavičku, kočárek atd.). I toto vybavení je součástí nároku dítěte na úhradu osobních potřeb.

Matka dítěte neprovdaná za otce dítěte je oprávněna domáhat se na otci náhrady podle § 365 obč. zák., jestliže obstarala pro dítě výbavičku. Možnost, že matka tento nárok uplatní, nijak nevylučuje, aby především dítě samo uplatnilo svůj nárok v uvedeném směru jako nárok na úhradu osobních potřeb.

„Soustavným pácháním takových trestných činů" ve smyslu § 76 odst. 4 tr. zák. nerozumí se pouze to, že pachatel hodlá páchat majetkové trestné činy v budoucnu, aby si jimi opatřoval zdroj příjmů. Soustavné páchání takových trestných činů znamená i to, že trestný čin, za který je pachatel právě souzen a jímž si opatřoval zdroj příjmů, je jedním z článků, byť i posledním, v řadě útoků naplňujících znaky takových trestných činů spáchaných týmž pachatelem. Při tom je nerozhodné, zda tuto řadu útoků tvoří pokračování v témže trestném činu, opakování trestných činů téhož druhu, či zda pro tyto činy byl již pachatel uznán vinným nebo odsouzen.

Poddlužník je oprávněn ke stížnosti proti usnesení vydanému podle § 535 odst. 2 o. s. ř.