Archiv Sbírky

I. Ze znění § 22 odst. 2 tr. zák. z r. 1950 vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení bylo doplnit prvý trest druhým trestem tak, aby oba tresty dohromady v souhrnu tvořily jeden trest rovnající se trestu úhrnnému ve smyslu § 22 odst. 1 téhož trestního zákona.

Tentýž smysl má i § 35 odst. 2 tr. zák. o trestu souhrnném.

Společným cílem obou citovaných ustanovení tedy bylo a je, aby předchozí trest s dodatkovým (v souhrnu) nebo souhrnný trest tvořil jednotu, jako by šlo o trest úhrnný. Znamená to tedy, že odsouzený při dodatkovém nebo souhrnném trestu musí být zásadně ve stejné situaci jako v případě trestu úhrnného, tj. jako by o všech spáchaných trestných činech bylo rozhodnuto v jednom řízení.

II. Proto také vzhledem ke znění čl. VII odst. 5 rozhodnutí presidenta republiky o amnestii z 9. května 1965 nelze považovat za druhé odsouzení takový rozsudek, jímž byl uložen trest dodatkový nebo souhrnný.

K výkladu § 18 not. řádu.

Postup podle tohoto ustanovení předpokládá, že jde o účastníky řízení.

K otázce, kdy je stát účastníkem řízení o projednání dědictví ( § 462 o. z.).

K výkladu § 474 odst. 1 o. z. 

Pojem společné domácnosti ve smyslu cit ustanovení je nutno vykládat tak, že zpravidla předpokládá společné bydlení. 

Doba jednoho roku se počítá zpět ode dne úmrtí zůstavitele.

Závěr soudu o tom, že u pachatele jde o mimořádné poměry ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., nelze opírat o pouhou úvahu, která není podložena důkazy. To platí i pro závěr o narušeném tělesném a duševním zdraví pachatele v souvislosti s jeho stářím.

Je třeba rozlišovat mezi právem na přidělení družstevního bytu, jež vzniká podle § 154 odst. 2 o. z. splacením členského podílu, a právem osobního užívání družstevního bytu, resp. právem společného užívání družstevního bytu manžely, jež vznikají podle § 155 odst. 1 o. z. uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu a skutečnostmi uvedenými v § 175 odst. 1 a § 176 odst. 1 a 2 o. z.

I. Nie je možné zásadne vylúčiť, že by viac okolností, ktoré ináč samé o sebe sú len všeobecnými okolnosťami poľahčujúcimi, vo svojom súhrne nadobudlo v konkrétnom prípade takého významu, že by ich bolo možné hodnotiť ako výnimočné okolnosti prípadu v zmysle § 40 tr. zák.

II. Riadny život pracujúceho človeka záleží nielen v riadnej pracovnej činnosti, ale i v jednaní a chovaní mimo pracoviska, zvlášť tiež vo vzťahoch k rodinným príslušníkom.

Skutočnosť, že polnohospodársky majetok združený na spoločné obhospodarovanie v JRD alebo v bezplatnom užívaní socialistickej organizácie neprináša vlastníkovi bezprostredný výnos z majetku, odráža sa to v v rozhodnutí štátneho notárstva podla § 39 not. por. len v tom, že výplaty dedičských podielov ostatným dedičom z takéhoto majetku možno podmieniť pre prípad vyčlenenia zo spoločného hospodárenia či užívania socialistickou organizáciou. Toto podmienenie výplaty dedičských podielov žiadnemu zákonnému predpisu neodporuje. Avšak určenie výšky výplat dedičských podielov musí byť v rozhodnutí podla § 39 not. por. vykonané konkrétne, a to s prihliadnutím na právoplatné rozhodnutie štátneho notárstva podla § 37 ods. 1 not. por.