Archiv Sbírky

Vlámanie za účelom zmocnenia sa cudzej veci nie je možné bez ďalšieho pokladať za dôvod pre posúdenie činu ako obzvlášť zavrhnutelného v zmysle § 16 odst. 1 al. 2 zák. č. 38/1961 Zb. ev. § 35 odst. 1 al. 2 zák. č. 60/1961 Zb. Za obzvlášť zavrhnutelný čin je možno pokladať také vlámanie, zo spôsobu ktorého je zjavné, že páchatel prejavil obzvláštnu smelosť s cielom zmocniť sa cudzieho majetku a svedčiacu o jeho bezohladnosti voči cudziemu majetku. Napr. páchatel použije pri vlámaní intenzívneho násilia, ako je vlámanie do pokladne s použitím hasáku apod.

Plnenie z poistnej zmluvy, patriace už priamo osobe z poistnej zmluvy oprávnenej (§ 72 o. z.), do dedičstva po poručitelovi nepatrí.

Vznikne-li nárok na náhradu škody, která byla způsobena odpovědnými pracovníky socialistické organizace zneužitím jejich pracovních funkcí - tedy v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů - již za účinnosti zákoníku práce č. 65/1965 Sb., nelze v žádném případě uložit solidární náhradu škody. 

Brání tomu ustanovení § 179 odst. 5 zákoníku práce, v němž na rozdíl od občanského zákoníku je zásada dělené odpovědnosti výlučná, kdežto solidární odpovědnost se pro případy posuzované podle zákoníku práce nepřipouští ani jako výjimka. 

Nutno proto v takových případech u každého z obviněných určit poměrný podíl na způsobené škodě, který by odpovídal míře zavinění, a ve výroku rozsudku pak uložit u každého z obviněných zvlášť povinnost hradit takto určený podíl.

Ustanovení závěti, jímž bylo zřízeno právo užívání bytu, je neplatné.

I. Požadavek zjistit objektivní pravdu ve smyslu základních zásad trestního řízení uvedených v § 2 odst. 5 tr. ř. platí bezvýjimečně i pro rozhodování o otázkách souvisejících s výší škody způsobené trestným činem, s právy a postavením poškozeného a s adhezním řízením, což vyplývá i z ustanovení § 89 odst. 1 písm. e) § 164 odst. 2, § 186 odst. 1 písm. f) i § 46 tr. ř. I na odůvodnění výroku o náhradě škody se vztahuje ustanovení § 125 tr. ř.

Nesplnění tohoto požadavku a nezjištění skutečné hodnoty odcizené věci má zpravidla za následek nemožnost zjistit skutečnou výši škody, základních předpokladů pro stanovení rozsahu viny, posouzení rozsahu stupně nebezpečnosti činu pro společnost, i podkladů pro správné rozhodnutí o náhradě škody.

II. Vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna apod., nelze považovat za řádně uplatněný nárok na náhradu škody, není-li z něj patrno, v jaké alespoň minimální výši má být škoda způsobená trestným činem uhrazena.

III. Postupovat podle § 54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 56/1965 Sb. je možno vzhledem k § 16 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, jestliže se pachatel dopustil trestného činu až po 1. srpnu 1965.

Nárok zlepšovatele na odměnu je nárokem právním, který podle § 21 odst. 1 vl. nař. č. 45/1957 Sb. vzniká po zavedení zlepšovacího návrhu. 

Prokáže-li zlepšovatel v soudním řízení, že příslušný odborový orgán byl o provedení smírčího řízení požádán a že se toto řízení nejpozději do 15 dnů neuskutečnilo z důvodů, jež stojí mimo sféry jeho působnosti, pak je tím podmínka soudní pravomoci ve smyslu § 3 odst. 8, § 31 odst. 4 zák. č. 34/1957 Sb. a § 25 vl. nař. č. 45/1957 Sb. splněna a soud nemůže odpírat ochranu práv zlepšovatele použitím ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. 

Nedostatek projednání nároku na odměnu za zlepšovací návrh ve smírčím řízení není neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení soudu.

Ke vztahu ustanovení § 127 tr. zák. k ustanovení § 132 tr. zák. 

I. Ustanovení § 127 tr. zák. o trestném činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky jakožto trestný čin proti hospodářské kázni, je oproti ustanovení na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví ustanovením speciálním. Nutno proto v každém případě pečlivě zjišťovat a objasňovat, co obviněný svým jednáním sledoval a jaký byl jeho úmysl, aby bylo možno bezpečně posoudit a rozlišit, zda šlo pouze o porušení hospodářské kázně odpovědným hospodářským pracovníkem v úmyslu prospět socialistické organizaci, příp. její složce nebo o jednání parazitního charakteru.

II. Existence přátelského vztahu mezi obviněným a některým členem kolektivu socialistické organizace tvořícího personální substrát této organizace nebo její složky, nemůže být bez pečlivého objasnění všech souvislostí a cílů, které obviněný sledoval, sama o sobě dostatečně spolehlivým podkladem pro bezpečný závěr, že právě tato skutečnost vedla pachatele k jeho rozhodnutí zvýhodnit celý kolektiv.