Archiv Sbírky

Základním předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením je existence rozhodnutí, které povinnému ukládá povinnost k vyklizení (§ 251 o. s. ř.); nestačí pouhé rozhodnutí o přidělení prostor, v němž není výslovně stanovena i povinnost dosavadního uživatele k jejich vyklizení. Samotné rozhodnutí o přidělení zakládá nejvýše právo a povinnost k uzavření dohody o odevzdání a převzetí (§ 154, 197, 392, 493 o. z.).

III. Jede-li řidič motorového vozidla v podnapilém stavu vozidlem jenom proto, aby po dopravní nehodě zajistil lékařskou pomoc pro zraněného účastníka nehody, přichází v úvahu posuzování tohoto jednání z hlediska ustanovení § 14 tr. zák. o krajní nouzi.

Jen řádné a předpisům, vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je doručováno. 

Jestliže zákon výslovně stanoví, že se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje určitým způsobem (§ 47 odst. 2 o. s. ř.), nikoli však formou doručení jiné osobě, pak doručení rozsudku do rukou jiné osoby než účastníka nemůže mít účinky řádného doručení, a to ani v tom případě, kdyby se jejím prostřednictvím rozsudek do rukou účastníka dostal.

K výkladu ustanovení § 169 odst. 1 tr. zák. Řidič motorového vozidla, který neuposlechne výzvu dopravních orgánů bezpečnosti k zastaveni a snaží se zmařit kontrolu těmito orgány tím, že značnou rychlostí ujíždí, se nedopouští trestného činu maření a ohrožování činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace podle § 169 odst. 1 tr. zák. Takový čin není ani trestným činem ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a tr. zák., nýbrž pouze přestupkem proti veřejnému pořádku podle § 17 odst. 1 písm. e) zák. č. 60/1961 Sb. a přestupkem v silniční dopravě podle § 10 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb.

Rozhodnutí o povinnosti k náhradě stěhovacích nákladů v případě zrušení práva užívání bytu v rodinném domku je z pravomoci soudu vyňato. 

Příslušným k rozhodování o této povinnosti je národní výbor.

I. Obnovu řízení nelze povolit, vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které se však netýkají skutku uvedeného v obžalobě.

K otázce zastoupení nezletilého dítěte rodiči. 

V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 zák. o rod.