Archiv Sbírky

Pre stanovenie výšky invalidného dôchodku v zmysle ustanovenia § 23 ods. 5 zákona č. 101/1964 Zb., /1/ teda bez obmedzenia podla ustanovenia § 23 ods. 4 citovaného zákona, sa nevyžaduje, aby zamestnanie I. pracovnej kategórie trvalo ku dňu nároku na invalidný dôchodok.

K výkladu ustanovení § 39a odst. 5 tr. zák. Pro výkon trestu odnětí svobody lze do vojenského nápravného útvaru zařadit jen pachatele z řad vojáků základní služby, o němž lze s ohledem na nižší stupeň jeho charakterového narušení důvodně předpokládat, že k jeho nápravě postačí tento nejmírnější způsob výkonu trestu. Tento předpoklad nesplňuje s ohledem na režim v tomto útvaru pachatel, u něhož předchozí občanský život ukazuje na hlubší charakterové nedostatky nebo pachatel, který v průběhu vojenské základní služby se projevil jako notorický narušovatel vojenské kázně.

Péče o invalidní nezletilé dítě je náhradní dobou podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/1964 Sb. /1/ jen tehdy, je-li dítě plně invalidní ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 téhož zákona. Za invalidní se považuje dítě, jde-li u něho z lékařského hlediska o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jenž by u dospělého zakládal plnou invaliditu. U dítěte školního věku nejde ovšem o neschopnost k výkonu soustavného zaměstnání, nýbrž o to, zda je dítě pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neschopno připravovat se k budoucímu povolání nebo je schopno připravovat se k němu jen za mimořádných podmínek.

I. Aby soud mohl při rozhodování o trestu posoudit, zda a jaký trest má obžalovanému uložit (§ 126 písm. g) tr. ř.), musí mít ve výsledcích provedeného dokazování potřebné podklady; zejména musí mít zjištěny okolnosti, které jsou významné pro posouzení osoby pachatele a zvláště možnosti jeho nápravy.

Náhrada za ztrátu na výdělku nepřísluší pracovníkovi, který onemocněl nemocí z povolání uvedenou ve vyhlášce č. 75/1967 Sb., když pracovník nabyl schopnosti k výkonu práce odpovídající jeho kvalifikaci. Není tedy třeba, aby pracovník nabyl tu pracovní schopnost, kterou měl před zjištěním nemoci z povolání a kterou lze určit jen podle náplně tehdy vykonávané práce, případně i podle výše platu tehdy pobíraného.

Skončilo-li trestní stíhání proti obviněnému pravomocným rozhodnutím prokurátora o postoupení věci národnímu výboru k projednání jako přestupek, nelze pokračovat v trestním stíhání, nebylo-li takové rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.

K zachování lhůty 15 dnů k vydání nového kárného opatření (§ 81 odst. 4 zák. práce) je třeba, aby v této lhůtě bylo rozhodnutí o uložení kárného opatření pracovníku doručeno.