Sešit č. 9/2015

Rozhodnutí finančního orgánu o daňové povinnosti obviněného jako daňového subjektu není v řízení o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku pro soud závazné, a to ohledně skutkových i právních otázek, neboť řešení daňové povinnosti a rozsahu zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody je otázkou viny ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. rozhodnutí č. 27/1979 a č. 20/2002-III. Sb. rozh. tr.). Proto soud nemůže bez dalšího odkázat na takové rozhodnutí správce daně, aniž by jeho závěry přezkoumal po skutkové stránce a zabýval se správností a odůvodněností v něm učiněných právních názorů na rozhodnou daňovou otázku, a to především z hlediska uplatněné obhajoby.

Smyslem činnosti konzultanta je poskytnout pomoc orgánu činnému v trestním řízení v závažných a skutkově složitých věcech zejména v tom, aby se z hlediska odborných znalostí náležitě orientoval ve skutkových okolnostech a mohl zaměřit dokazování správným směrem. Přibráním konzultanta podle § 157 odst. 3 tr. ř. a § 183 odst. 2 tr. ř. však nelze nahrazovat postup podle § 105 a násl. tr. ř. 

Pokud se i v důsledku činnosti konzultanta ukáže potřeba odborných znalostí k objasnění některé skutečnosti důležité pro trestní řízení, pak příslušný orgán činný v trestním řízení vyžádá buď odborné vyjádření, anebo pro složitost posuzované otázky přibere znalce (popř. znalecký ústav), neboť samotná činnost konzultanta ani její výsledek nemůže sloužit jako důkaz.

O předání osoby do vyžadujícího státu podle § 205 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje krajský soud v senátě složeném z předsedy a dvou soudců [§ 31 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů].

Institut zajištění nároku poškozeného na majetku obviněného podle § 47 odst. 1 tr. ř. je dočasným opatřením, jímž se nemění vlastnické právo k zajištěným věcem, ačkoli je obviněný omezen v jeho výkonu, zejména pokud jde o převod zajištěných věcí, jejich užívání a další nakládání s nimi (§ 47 odst. 4 tr. ř.).*)

Zajištěnými věcmi mohou být i akcie ve vlastnictví obviněného jako akcionáře. I když obviněný jako akcionář nepřestává být vlastníkem zajištěných akcií, tato okolnost sama o sobě nebrání tomu, aby mu bylo možné v souvislosti se zajištěním akcií zakázat i výkon hlasovacího práva na valné hromadě akciové společnosti.

Účelem zajištění ve smyslu § 47 odst. 1 tr. ř. je totiž zachování hodnoty zajištěného majetku a jeho použitelnosti pro uspokojení nároku poškozeného. Splnění tohoto účelu pak může bránit nejen převod zajištěné věci na jinou osobu, ale též jakékoli další dispozice nebo úkony činěné ve vztahu k ní, pokud by jejich důsledkem bylo snížení hodnoty zajištěné věci. Je-li zajištěnou věcí akcie, není vyloučeno, aby se obviněnému v zájmu dosažení tohoto účelu zajištění zakázalo vykonávat hlasovací práva na valné hromadě akciové společnosti.

^*) Poznámka redakce: S účinností od 1. 6. 2015 srov. ustanovení § 47 tr. ř. ve znění zák. č. 86/2015 Sb.