Sešit č. 8/1968

K výkladu ustanovení § 13 odst. 2, § 21 odst. 1 vyhlášky č. 80/1966 Sb. o pravidlech silničního provozu. Na křižovatce, tvořené hlavní silnicí, která zahýbá vpravo a vedlejší silnicí, která pokračuje přímo ve směru dosavadní hlavní silnice, není řidič, který jede přímo, povinen dát znamení vlevo o změně směru jízdy, třebas nepokračuje po hlavní silnici; v takovém případě totiž neodbočuje vlevo. Za odbočování je nutno považovat změnu jízdy v místech, kde o dalším směru jízdy mohou vzniknout pochybnosti. Při tom není pro pojem odbočování rozhodné, že řidič nepokračuje po hlavní silnici, pokud při vjezdu na vedlejší silnici nemění směr jízdy.

Odsudzujúcim rozsudkom súdu prvého stupňa za iný trestný čin sa v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. rozumie prvý odsudzujúci rozsudok o inom trestnom čine bez ohladu na to, že v riadnom alebo v mimoriadnom opravnom konaní bol tento rozsudok zrušený, pokial toto opravné konanie skončilo právoplatným odsúdením páchatela. Keď obvinený spáchal ďalší trestný čin po právoplatnosti prvého odsudzujúceho rozsudku súdu prvého stupňa, trebárs tento rozsudok bol v pozdejšom konaní zrušený a v tej istej veci bol vyhlásený nový rozsudok, ktorému spáchanie ďalšieho trestného činu teda predchádzalo, nejde o súbeh trestných činov, ale o recidívu a uloženie súhrnného trestu je vylúčené.

I. Změnilo-li se při odročení hlavního líčení (veřejného zasedání) sestavení senátu a je tedy nutné provést hlavní líčení (veřejné zasedání) znovu (§ 219 odst. 2, § 238 tr. ř.), nestačí pouze konstatovat obsah protokolu o předchozím hlavním líčení (veřejném zasedání), ale musí být znovu vyslechnut obviněný a svědci, které soud vyslechl před odročením hlavního líčení (veřejného zasedání).

Důvodem tzv. kolusní vazby podle § 67 písm. b) tr. ř. nemůže být okolnost, že obviněný popírá trestnou činnost, z níž je obviněn nebo obžalován, nebo že odmítá vypovídat vazby nesmí být nikdy zneužito k tomu, aby obviněný byl přinucován k výpovědi nebo k doznání. Důvodnost obavy, že obviněný bude působit na svědky příp. spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, musí být zjištěna vždy na základě konkrétních skutečností. Nestačí tedy pouhá okolnost, že ve věci, v níž obviněný popírá vinu, mají být vyslechnuti jako svědci spolupracovníci obviněného.

III. Obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný jenom, je-li věrohodnost prokázána dalšími věrohodnými důkazy.