Sešit č. 10/1998

Příslušný k rozhodnutí o navrácení lhůty k podání odporu je samosoudce soudu, který vydal trestní příkaz. Proti jeho rozhodnutí, ve kterém rozhodl o navrácení lhůty, není stížnost přípustná.

Za skončení příslušné lhůty trvání vazby ve smyslu § 71 odst. 6 tr. ř. je nutno považovat uplynutí dvacáté čtvrté hodiny posledního dne šestiměsíční lhůty uvedené v § 71 odst. 2 tr. ř., případně posledního dne, do kdy byla lhůta trvání vazby prodloužena podle ustanovení § 71 odst. 2 tr. ř., popř. podle ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř.

Nevzniknou-li v průběhu trestního řízení pochybnosti, není povinností soudu zjišťovat, zda souhlas poškozeného s trestním stíháním obviněného ( § 163a odst. 1 tr. ř.), daný při zahájení trestního stíhání, v řízení před soudem trvá, eventuálně zda bude odvolán či nikoli. Pokud poškozený sám prohlášením z vlastní vůle souhlas nevezme zpět ( § 163a odst. 3, věta druhá, tr. ř. ), má se za to, že je souhlas dán. Udělení souhlasu k trestnímu stíhání podle § 163a odst. 1 tr. ř. je právem vážícím se pouze na osobu poškozeného a nemůže dědictvím přecházet na jeho dědice.

Jestliže soud, který je příslušný konat společné řízení, vyloučí podle § 23 odst. 1 tr. ř. věc ze společného řízení, zůstává podle § 23 odst. 2 tr. ř. jeho příslušnost zachována jak ve vztahu k původní věci, tak ve vztahu k vyloučené věci, nejde-li o případ, kdy krajský soud může vyloučenou věc postoupit okresnímu soudu.