Datum: 31.03.2009
Sp. zn.: 29 Odo 1343/2006
Nejvyšší soud
Uhradí-li zástavní dlužník z titulu zástavního práva váznoucího na majetku v jeho vlastnictví za osobního dlužníka zástavnímu věřiteli zajištěnou pohledávku nebo přivodí-li zánik zástavního práva tím, že složí cenu zástavy, a není-li zde jiné dohody mezi ním a osobním dlužníkem, má právo domáhat se v rozsahu takové úhrady vůči osobnímu dlužníku vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 454 obč. zák. Totéž platí, jestliže zástavní právo zanikne tím, že zástavní dlužník strpí realizaci zástavního práva zpeněžením zástavy; a to bez zřetele k tomu, zda ke zpeněžení zástavy došlo proti jeho vůli (že na něm bylo vynuceno).
Pohledávka zástavního dlužníka přihlášená do konkursu vedeného na majetek osobního dlužníka podle zákona č. 328/1991 jako vázaná na podmínku, že dojde ke zpeněžení zástavy v konkursu, se stane nepodmíněnou jen v rozsahu, v němž bylo v konkursu dosaženo čistého výtěžku zpeněžení zástavy.
Zástavní dlužník, který přihlásil pohledávku do konkursu vedeného na majetek osobního dlužníka podle zákona č. 328/1991 jako vázanou na podmínku, že dojde ke zpeněžení zástavy, nemůže ohledně této pohledávky vykonávat hlasovací právo na schůzi věřitelů, které se s hlasovacím právem ohledně téže pohledávky účastní zástavní věřitel.