Rok 2004

I. Zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce za dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti.

II. Nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce nenáleží zaměstnanci, kterému byl po neplatném rozvázání pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší jednoho roku na jeho žádost přiznán starobní důchod.

III. Zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1, věty druhé, zák. práce, jestliže mu ještě před zahájením nebo za trvání sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru oznámí (výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o projevené vůli), že mu znovu bude v souladu s pracovní smlouvou až do vyřešení otázky platnosti rozvázání pracovního poměru v řízení před soudem přidělovat práci (práci, kterou má zaměstnanec pro něj konat podle pracovní smlouvy), a jestliže tak v případě, že zaměstnanec poté nastoupí do práce, skutečně učiní.

IV. Žádost zaměstnavatele o snížení, popřípadě nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce představuje z procesního hlediska obranu proti žalobě, kterou se zaměstnanec domáhá zaplacení náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce, a zaměstnavatel ji může vznést jak za řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolacím řízení. Byla-li však vznesena až za odvolacího řízení, nemůže odvolací soud při posuzování její důvodnosti přihlížet k novým skutečnostem a k novým důkazům, které byly uplatněny v rozporu s ustanoveními § 205a nebo § 211a o. s. ř.

V. Ke snížení, popřípadě nepřiznání náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce může soud přistoupit, jen jestliže po zhodnocení všech okolností případu lze dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit (a bez vážných důvodů se nezapojil) do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu sjednanou práci. Totéž platí, začal-li zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru vykonávat podnikatelskou činnost.

VI. Byl-li zaměstnanci přiznán po neplatném rozvázání pracovního poměru částečný invalidní důchod, je to zpravidla důvod k tomu, aby mu soud podle ustanovení § 61 odst. 2 zák. práce snížil požadovanou náhradu mzdy.

VII. Na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 3 zák. práce má zaměstnanec nárok jen tehdy, jestliže s ním zaměstnavatel neplatně zrušil pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době.

VIII. Průměrný výdělek se při určení výše náhrady mzdy poskytované zaměstnanci podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce nebo podle ustanovení § 61 odst. 3 zák. práce zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek, popřípadě jako průměrný denní (směnový) výdělek.

IX. Jestliže zaměstnavatel neplatně rozvázal ze zaměstnancem pracovní poměr a pracovní poměr nadále trvá a jestliže zaměstnavatel po právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepřiděluje zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 130 odst. 1 zák. práce, popřípadě též nárok na náhradu škody podle ustanovení § 187 odst. 2, § 205a a § 205b zák. práce.

Z působnosti ustanovení § 27 odst. 5, věty první, zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, byli podle § 27 odst. 5, věty druhé, uvedeného zákona v době od 1. dubna 1998 do 30. dubna 2000 vyloučeni i ručitelé z bankovní záruky (§ 313 a násl. obch. zák.).

Neplní-li dlužník své splatné závazky po dobu nejméně šesti měsíců, pak ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2, věty druhé, zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze mít zásadně za to, že je neplní "po delší dobu". Pro závěr, že dlužník je v úpadku, jelikož má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky (§ 1 odst. 2, věta druhá, uvedeného zákona), není významné, jaké jsou jeho očekávané výnosy z podnikatelské činnosti. Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se ani k výši těchto pohledávek. Podmínkou prohlášení konkursu na majetek dlužníka není závěr, že platební neschopnost dlužníka má "dlouhodobý a nezměnitelný charakter".

Spor o určení pravosti nevykonatelné pohledávky je sporem vyvolaným konkursem, v jehož rámci soud usnesení podle § 107a o. s. ř. nevydává. S osobou, které žalující konkursní věřitel v průběhu takového sporu postoupil pohledávku, o jejíž pravost jde, soud bez dalšího jedná jako s novým žalobcem ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení ve smyslu § 107a o. s. ř. připustil, aby se tato osoba stala účastníkem konkursního řízení namísto žalujícího konkursního věřitele. To, že ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky tímto způsobem došlo ke změně v osobě žalobce, může soud vzít na vědomí usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Je-li jediným členem představenstva právnické osoby rovněž právnická osoba, pak jí přísluší i právo prostřednictvím vlastního statutárního orgánu zvolit právnické osobě, jejíž představenstvo tvoří, zástupce s procesní plnou mocí.

Při úvaze o trvání výhrady vlastnického práva je třeba se zabývat i tím, zda vlastnické právo k věci nezaniklo zpracováním (§ 135b obč. zák.).

Rozhodnutí, kterým správce v působnosti valné hromady provádí rozhodnutí České národní banky o snížení základního jmění, lze přezkoumat podle § 183 obch. zák.

Podle ustanovení § 28 odst. 2 písm. c) obch. zák. se do obchodního rejstříku zapisuje i zástavní právo k obchodnímu podílu zřízené rozhodnutím finančního úřadu.