Rok 1962

Odňatím štátneho súhlasu k výkonu duchovnej činnosti podla § 7 zák. č. 218/1949 Zb. zaniká pracovný pomer duchovného cirkve, poťažne náboženskej spoločnosti.

Ak spôsobil zamestnanec pri výkone zamestnania trestným činom z nedbanlivosti bez toho, že by bol pritom ovplyvnený alkoholom, škodu tretej osobe, považuje sa z hladiska zákona č. 71/1958 Zb. občianskoprávne zavinenie zamestnanca za zavinenie podniku. Tretia osoba preto nemôže požadovať náhradu škody na zamestnancovi v trestnom (adhéznom) konaní, môže však nárok na náhradu škody uplatňovať mimo trestné konanie len proti podniku, ktorý potom môže v medziach uvedeného zákona regresné nároky proti zamestnancovi uplatňovať v trestnom (adhéznom) konaní.

Nevymenenie hmotne zodpovedného zamestnanca, na ktorého predajni bolo zistené ojedinelé, nie značné manko, nie je dôvodom spoluviny podniku.

K rozlišení trestného činu porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1, nebo 2 tr. zák. a trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák. při neoprávněné výplatě prémií zaměstnancům podniku.

Skutečnost, že manko vzniklo také v důsledku nedostatečného obsazení prodejny pracovními silami, resp. i v důsledku nedostatku skladovacích prostorů, je nutno hodnotit podle okolností konkrétního případu jako spoluzavinění podniku (je-li dáno zavinění na straně podniku, resp. jeho orgánů) nebo jako objektivní příčiny jdoucí na vrub podniku (byla-li škoda způsobena také okolnostmi, za které nelze činit odpovědným podnik).

Stanovisko k postupu soudů při přejímání záruk společenských organizací za nápravu provinilých osob.

Odvolání zaměstnance z funkce nutno zásadně považovat za tzv. platovou výpověď.