Archiv Sbírky

    41

    Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2016, sp. zn. 25 Cdo 5758/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5758.2015.1

    Datum: 20.10.2016 Sp. zn.: 25 Cdo 5758/2015 Nejvyšší soud

    Parkoviště označené a provozované v režimu P+R (park and ride, tj. zaparkuj a jeď) nemá povahu hlídané garáže nebo zařízení podobného druhu ve smyslu § 2945 o. z., jestliže jeho provozovatel žádným způsobem nedeklaruje ani nevykonává ostrahu a vybavení parkoviště neslouží ke kvalifikovanému zabezpečení umístěných vozidel. Provozovatel takového parkoviště nemá objektivně danou přísnou povinnost (bez ohledu na protiprávnost a na zavinění) hradit škodu na vozidle a jeho příslušenství.
    41

    Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.07.2016, sp. zn. 10 To 152/2016, ECLI:CZ:KSHK:2016:10.TO.152.2016.1

    Datum: 28.01.2016 Sp. zn.: 10 To 152/2016 Krajský soud v Hradci Králové

    Trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku lze spáchat i jednáním spočívajícím v neoprávněném označení výrobku ochrannou známkou zapsanou pro výrobce jiného druhu výrobku, pokud jsou oba druhy výrobků určeny obdobnému okruhu spotřebitelů (například označení elektronických cigaret ochrannou známkou zapsanou pouze pro výrobce tabákových cigaret).
    40

    Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.2354.2016.1

    Datum: 30.11.2016 Sp. zn.: 22 Cdo 2354/2016 Nejvyšší soud

    Pokud některý z účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (§ 1143 a násl. o. z.) řádně uplatní nárok na tzv. širší vypořádání (§ 1148 odst. 1 o. z.), nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků rozhodnout jediným výrokem a provést započtení budoucího nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu.
    40

    Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 07.02.2018, sp. zn. 5 Tz 8/2017, ECLI:CZ:NS:2018:5.TZ.8.2017.1

    Datum: 07.02.2018 Sp. zn.: 5 Tz 8/2017 Nejvyšší soud

    Jestliže byl obviněný ve společném řízení stíhán pro více skutků, lze mu podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. uložit povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na bezplatnou obhajobu, jen za úkony právní služby, které se týkaly jeho obhajoby ohledně skutků, pro které byl pravomocně uznán vinným.

    V případech, kdy nelze rozlišit, který úkon obhajoby je vázán ke kterému konkrétnímu skutku, a obviněný byl ve společném řízení alespoň zčásti uznán vinným trestným činem, který u něj zakládal nutnou obhajobu, a zčásti bylo trestní stíhání pro skutek zakládající jiný trestný čin spáchaný s ním v souběhu pravomocně zastaveno nebo obviněný byl pro skutek zakládající takový trestný čin obžaloby zproštěn, soud rozhodující o jeho povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených státem ustanovenému obhájci sníží tuto povinnost zpravidla podle poměru sazeb mimosmluvní odměny stanovených pro jednotlivé trestné činy za jeden úkon právní služby [§ 7 a § 10 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Pokud by takový postup byl pro obviněného zjevně nespravedlivý, lze při snížení jeho náhradové povinnosti postupovat i podle jiných kritérií, kupř. podle zaměření jednotlivých úkonů poskytnuté právní služby.

    Při stanovení výše povinnosti obviněného nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené obhájci je třeba vycházet z poměru sazeb mimosmluvní odměny stanovených pro jednotlivé trestné činy za úkon právní služby, přičemž soud bude muset současně přihlížet též k počtu úkonů právní služby odvíjejících se od sdělení obvinění pro další trestné činy a ke změnám advokátního tarifu, které přinesly jeho novelizace.

    Novelou advokátního tarifu provedenou vyhláškou č. 276/2006 Sb., s účinností od 1. 9. 2006, platí, že v případech trestných činů spáchaných v souběhu náleží obhájci odměna vycházející ze sazby mimosmluvní odměny stanovené za trestný čin s nejvyšší trestní sazbou (§ 12 odst. 5 advokátního tarifu ve znění uvedené vyhlášky). Nejsou zde tedy sazby mimosmluvní odměny stanovené pro jednotlivé trestné činy za jeden úkon právní služby, které by se měly porovnávat. V tomto případě by mělo být přihlédnuto z hlediska poměrného rozdělení odměny, která vychází ze sazby mimosmluvní odměny stanovené pro takový trestný čin s nejvyšší trestní sazbou, k rozsahu projednávané trestné činnosti a opět by se mělo vycházet z porovnání počtu skutků kvalifikovaných jako trestné činy, za které byl obviněný pravomocně odsouzen, a počtu skutků kvalifikovaných jako trestné činy, ohledně nichž byl obžaloby zproštěn nebo bylo jeho trestní stíhání zastaveno, a poměru jejich závažnosti vyjádřeného jejich trestními sazbami.

    Pokud nebude moci soud zjistit skutečné náklady trestního řízení s využitím výše zmíněných postupů, případně pokud by tento postup byl ve svém důsledku z hlediska účelu trestního řízení neefektivní či nespravedlivý, je možné připustit, aby soud stanovil náklady trestního řízení v proporcionální výši, vycházeje přitom z vlastní volné úvahy. Současně je však třeba dostát té podmínce, aby byl výrok založen na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené soudní praxe.

    39

    Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 03.11.2016, sp. zn. 28 Cdo 945/2016, ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.945.2016.1

    Datum: 03.11.2016 Sp. zn.: 28 Cdo 945/2016 Nejvyšší soud

    Podmínkou vydání movité věci dle § 7 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. není trvání funkční souvislosti daného objektu s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle zákona č. 428/2012 Sb., po alespoň část rozhodného období (25. 2. 1948 až 1. 1. 1990). Bude-li ovšem mezi okamžikem přerušení funkční souvislosti řečených věcí a počátkem rozhodného období natolik velký časový odstup, že se s ohledem na účel zákona č. 428/2012 Sb. restituce vlastnického práva k požadovanému objektu bude jevit nepřípadná, může tím být jeho vydání dle § 7 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. vyloučeno.
    39

    Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.09.2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.190.2017.1

    Datum: 20.09.2017 Sp. zn.: 8 Tdo 190/2017 Nejvyšší soud

    I. Snížení náhrady nemajetkové újmy podle § 2953 odst. 1 o. z. za použití § 2894 odst. 2 o. z. v obecné rovině u bolestného a ztížení společenského uplatnění stanoveného podle § 2958 o. z. není vyloučeno, bude však přicházet v úvahu spíše výjimečně, neboť toto snížení lze použít jen z důvodů zvláštního zřetele hodných. Snížit náhradu nemajetkové újmy bude však možné jen tehdy, jestliže kritéria (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14), na jejichž základě lze uvedené moderační ustanovení uplatnit, nebyla brána v úvahu již při určení vlastní výše náhrady nemajetkové újmy.

    II. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, nepřísluší, aby na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu.

    38

    Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.06.2016, sp. zn. 28 Cdo 1246/2016, ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.1246.2016.1

    Datum: 21.06.2016 Sp. zn.: 28 Cdo 1246/2016 Nejvyšší soud

    Převodu historického majetku církví v dražbě prováděné na základě zákona č. 427/1990 Sb. nebránil § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012; pakliže by předmětem dražby odehrávající se po dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. byl zemědělský majetek, mohlo jeho převod znemožnit ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012.