Archiv Sbírky

K otázce spoluzavinění a objektivních příčin.

Zásady vyslovené v rozhodnutí č. 46/60 Sbírky rozh. čs. soudů, podle nichž zaměstnanec, který při výkonu svého zaměstnání způsobí porušením povinnosti z pracovního poměru škodu cizímu podniku nebo jiné třetí osobě, odpovídá jen svému zaměstnavateli, nelze použít v případě, kdy jde o vybočení zaměstnance z povinností vyplývajících z pracovního poměru.

Odpovědnost za škodu vzniklou tím, že podnik zaplatil pokutu za včas nevrácené obaly.

Účelem exekučního řízení je provést výkon rozhodnutí, které jako exekuční titul tvoří základ vedené exekuce, a nikoliv rozhodovat o důvodnosti nároku, který nebyl předmětem nalézacího řízení. Okolnosti týkající se důvodnosti nároku nemohou být proto uplatněny ani námitkami proti exekuci podle § 441 o. s. ř. ani postupem podle § 436 o. s. ř.

Dohoda účastníkov o tom, že zamestnanec bude za práce rovnakého druhu, ku ktorým sa zaviazal už zmluvou pracovnou, odmeňovaný osobitne podla vykonaného diela, je v rozpore s predpismi o štátnej mzdovej politike a s predpismi o odmeňovaní práce nad čas a je preto neplatná.

Opakování trestné činnosti téhož druhu po dobu několika roků pro níž byl obžalovaný již dvakrát pravomocně odsouzen, jeho protispolečenský postoj vyplývající z dalších trestných činů a kázeňských provinění, pro něž byl trestán, a jeho odmítavý postoj k jakémukoliv výchovnému působení, charakterizují osobu pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Proti takovým pachatelům je soud povinen použít přísnějších nepodmíněných trestů.

K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.