Archiv Sbírky

Správa o výsledkoch prieskumu poskytovania postpenitenciárnej starostlivosti v niektorých krajoch ČSSR uskutočneného v II. polroku 1971

K výkladu § 6 zákonného opatření předsedníctva Federálniho zhromaždění č. 99/1969 Sb.

Úprava důchodu ve smyslu čl. IV odst. 6 zák. č. 161/1968 Sb. je úpravou již přiznaného důchodu v rozsahu stanoveném v ustanoveních čl. IV odst. 1 - 5 cit. zákona, nikoli novým vyměřením důchodu.

Možnost určení hromadné závodní dovolené (§ 10 vyhl. č. 82/1959 Sb.) /1/ se nedotýká obecných zásad pro určování nástupu dovolené, jmenovitě povinnosti organizace přihlédnout při určování nástupu dovolené k oprávněným zájmům pracovníka (§ 9 odst. 1 zák. č. 81/1959 Sb.) /2/. Po dobu hromadné závodní dovolené je organizace povinna zajistit pracovníkovi práci odpovídající jeho pracovní smlouvě (popř. - srov. nyní § 17 odst. 2 vl. nař. č. 66/1965 Sb. - jeho kvalifikaci); neučiní-li tak, je povinna poskytnout mu náhradu ušlé mzdy (§ 1155 o. z. o., § 7 zák. č. 244/1922 Sb., srov. nyní § 17 odst. 2 vl. nař. č. 66/1965 Sb.).

Zrušení dohody o pracovní činnosti se řídí zvláštními ustanoveními zákoníku práce; neřídí se ustanoveními zákoníku práce o skončení pracovního poměru.

Ak pracovný pomer žalobkyne skončil bez súvislosti s jej onemocnením chorobou, ktorá bola - hoci aj neskoršie - uznaná za chorobu z povolania, potom jej neprislúcha žiadna náhrada za stratu na zárobku. Ak pracovný pomer poberatela starobného dôchodku skončil v súvislosti s jeho onemocnením chorobou z povolania, potom treba predpokladať, že by poberatel starobného dôchodku bol ďalej pracoval, keby nebol onemocnel; v takom prípade má nárok na náhradu za stratu na zárobku po dobu, po ktorú by mohol pracovať vzhladom na svoj zdravotný stav pred onemocnením.

Ak pracovník nie je schopný (napr. v dôsledku pracovnej neschopnosti, kedy mu prislúcha nemocenské) alebo ochotný konať prácu pridelenú podla pracovnej zmluvy, nemá nárok na poskytnutie náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce. Náhrada mzdy podla § 61 ods. 2 zák. práce nemá charakter ekvivalentu mzdy, ktorú si pracovník nemohol zarábať v dôsledku toho, že mu organizácia znemožnila konať prácu, ku ktorej sa zaviazal podla pracovnej zmluvy a ku ktorej bol tiež schopný a ochotný, ale má povahu satisfakcie voči pracovníkovi a súčasnej aj sankcie voči organizácii, ktorá bezdôvodne pristúpila k okamžitému zrušeniu pracovného pomeru s pracovníkom. Z hladiska včasnosti uplatnenia nároku podla § 64 zák. práce nie je rozhodujúce, že neskoršie v priebehu konania vymedzil pracovník rozsah svojho nároku tak,a že miesto pôvodne požadovanej náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce požadoval náhradu mzdy len podla § 61 ods. 2 zák. práce.