Sešit č. 5/1998

Z hlediska odměny a náhrady nákladů ustanoveného obhájce je třeba odlišovat případ, kdy dojde k odročení hlavního líčení ve smyslu § 205 tr. ř., od případu, kdy z okolností, jež se objevily ještě před počátkem hlavního líčení, je zřejmé, že hlavní líčení nebude možno provést v termínu, na který bylo stanoveno, a předseda senátu proto termín hlavního líčení přeloží nebo zruší, aniž by je zahajoval, a včas o tom vyrozumí strany a jiné osoby, které byly předvolány nebo vyrozuměny. Jen v případě odročení ve smyslu citovaného ustanovení je třeba pokládat za právní pomoc i právní asistenci advokáta, který se na jednání připravoval a případ se zřetelem na danou fázi řízení zpracoval.

Skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř.

Jednou z podmínek vyhotovení zjednodušeného písemného rozsudku je to, že se státní zástupce vzdá odvolání prohlášením učiněným ve lhůtě, kterou stanoví samosoudce po vyhlášení rozsudku. Toto prohlášení má charakter podání, které musí být učiněno některým ze způsobů stanovených v ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. To znamená, že učiní-li státní zástupce uvedené prohlášení telefonickým sdělením, které není formou podání podle § 59 odst. 1 tr. ř., nemůže samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek podle § 314d odst. 2 tr. ř.