Sešit č. 2-3/1981

Při tzv. prémiovém spoření mladých vzniká vkladový vztah mezi účastníkem tohoto spoření /1/ jako vkladatelem a státní spořitelnou, která vklad přijímá a vystavuje vkladní knížku na jméno účastníka prémiového spoření. Pokud za účastníka prémiového spoření ukládají své peníze na jeho vkladní knížku rodiče nebo jiné osoby, jde zpravidla o darování ukládaných peněžních částek. I nezletilý účastník prémiového spoření mladých má ve smyslu ustanovení § 9 o. z. způsobilost k přijetí takového daru. Pokud by později došlo k důvodnému domáhání se vrácení daru (§ 409 o. z.), týká se povinnost vrátit dar jen darovaných peněžních částek vkladový vztah mezi vkladatelem a státní spořitelnou není tím dotčen.

Udělil-li dědic v řízení o dědictví svému zástupci plnou moc oprávňující zástupce jen k odmítnutí dědictví, nepostačuje tato plná moc k oprávnění tohoto zástupce, aby zastupoval dědice v celém průběhu řízení o dědictví.

Ustanovením § 64 ods. 2 zákona č. 121/1975 Zb., ktoré stanoví podmienky obmedzenia alebo zastavenia výplaty dávky dôchodcovi, ktorý odpykáva trest odňatia slobody dlhší ako jeden mesiac alebo je vo väzbe, nie sú dotknuté ustanovenia tohto zákona o vzniku nároku na starobný dôchodok (§ 16 a nasl. zákona č. 121/1975 Zb.).

Předpisy o sociálním zabezpečení platné pod 1. 1. 1976 (zákon č. 121/1975 Sb. /1/ a vyhláška č. 128/1975 Sb.) /2/ neumožňují použít vyšších příjmových stupňů i na výdělky dosažené před 1. 1. 1976. Za hrubý výdělek umělce, rozhodný pro výpočet průměrného měsíčního výdělku, se podle ustanovení § 82 vyhlášky č. 128/1975 Sb. považuje příjmový stupeň, do něhož byl umělec zařazen v období rozhodném podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 121/1975 Sb. nevychází se tedy z příjmů, kterých v tomto období dosáhl.

Náklady vynaložené na výchovu učňa v učebnom pomere nemožno pokladať za jeho neoprávnený majetkový prospech, aj keď nesplnil svoj záväzok zotrvať v organizácii v pracovnom pomere počas dohodnutej doby. Nárok na vydanie neoprávneného majetkového prospechu tu nemôže uplatňovať ani organizácia, ktorá podla ustanovenia § 227a ods. 2 Zák. práce nahradila inej organizácii na jej žiadosť primerané náklady vynaložené v učebnom pomere na výchovu tohto pracovníka.

Jestliže se pracovník dopustil porušení pracovní kázně společně se svým nadřízeným, nedozví se organizace o porušení pracovní kázně tím, že se o něm dověděl tento nadřízený pracovník, ale teprve tehdy, když se o tomto porušení pracovní kázně dověděla jiným způsobem (§ 78 a 79 zák. práce).

Určení pravidelného pracoviště ve smyslu ustanovení § 4 vyhlášky č. 96/1967 Sb. je jednostranným projevem vůle organizace, který lze v souladu s pracovní smlouvou učinit jakýmkoliv způsobem uvedeným v ustanovení § 240 odst. 2 zák. práce. Nedošlo-li k určení pravidelného pracoviště u pracovníka, s nímž bylo v pracovní smlouvě dohodnuto jako místo výkonu práce širší území než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště pracovníka sídlo organizace.