Rok 1999

Jednočinný souběh trestných činů porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. a porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. je vyloučen. Naplňuje-li jednání pachatele znaky obou těchto trestných činů, posoudí se jen podle ustanovení § 127 odst. 1 tr. zák., které je k ustanovení § 150 odst. 1 tr. zák. ve vztahu speciality.

Zákaz převodu věci do vlastnictví jiné osoby podle § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, platil jen do zániku práva na vydání věci. Zajištěním majetku obviněného podle § 13 zákona č. 23/1948 Sb., o výkonu trestů postihujících majetek, uložených trestními soudy, nepřecházel majetek obviněného na stát.

Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. nevylučuje skutečnost, že poškozená osoba mladší osmnácti let již vedla sexuální život před závadným jednáním pachatele vůči ní, a to popřípadě i život nemravný; pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu totiž postačí, aby jednání pachatele mající znaky svádění v ní negativní návyky utvrzovalo a posilovalo.

Nevýhodnost podmínek, za kterých byla nájemní smlouva uzavřena, lze posuzovat ve srovnání těchto podmínek s obvyklými podmínkami, za kterých se v době uzavření smlouvy a v místě, ve kterém se pronajatá nemovitost nachází, podobné smlouvy uzavíraly.

II. Pokud se obviněný, jenž je plně způsobilý k právním úkonům, výslovně vzdal práva odporu, nemůže poté podat odpor ani prostřednictvím svého obhájce. V takovém případě obviněným podaný odpor nemá účinky uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. Není-li proti trestnímu příkazu v zákonné lhůtě podán odpor jinou oprávněnou osobou, stane se trestní příkaz pravomocným a vykonatelným. Postup soudu, který v takové věci přesto nařídí hlavní líčení a dokonce vydá rozhodnutí, je v rozporu se zákonem, neboť o podané obžalobě již bylo rozhodnuto pravomocným trestním příkazem. Je-li proti takovému rozhodnutí podán opravný prostředek, je třeba v opravném řízení postupovat podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., popř. podle § 149 odst. 1 tr. ř., tj. napadené rozhodnutí se bez dalšího zruší.

Z ustanovení § 14 odst. 2 zák. práce, ,jež vylučuje, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastupovaného, lze analogicky dovodit, že statutární orgán nemůže jménem společnosti jednat, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti.

Ustanovení § 35 odst. 1, věty druhé, tr. ř. sice umožňuje, aby se pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchními soudy a Nejvyšším soudem, obhájce nechal zastoupit advokátním koncipientem, ovšem to nic nemění na tom, že obhájcem obviněného je pouze advokát ( § 35 odst. 1, věta první, tr. ř ). Z toho vyplývá, že pokud se oznamuje usnesení doručením opisu obhájci obviněného ( § 137 odst. 2, věta první, část za středníkem, tr. ř.), není podmínka oznámení usnesení ( § 140 odst. 1 písm. b/, bod aa/ tr. ř.) splněna v případě, kdy zásilka, jejímž obsahem je takové usnesení, je doručována na adresu advokátního koncipienta.