Rok 1996

K přezkoumání a posouzení správnosti napadeného rozhodnutí i správnosti předcházejícího řízení přistupuje Nejvyšší soud ČR při projednávání stížnosti pro porušení zákona na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného pravomocného rozhodnutí (ex tunc). Zákon v případě této části řízení o stížnosti pro porušení zákona tzv. nova nikde nepřipouští.

Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí ustanovení § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu, jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. Není proto také přípustné dovolání proti takovému soudnímu rozhodnutí.

I. Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Z hlediska zachování totožnosti jednání i následku nejsou podstatné ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu - zájmu), nikoli určitý typ následku. II. Jestliže jsou nedostatky skutkových zjištění rozsudku prvního stupně odstranitelné jednoduchým doplněním dokazování, které znamená jen ověření jejich správnosti, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a soudu prvního stupně uložit, aby je při novém projednání a rozhodnutí odstranil. V takovém případě postupuje podle ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř. a sám důkazy doplní v řízení o odvolání.