Sešit č. 8/2006

    44

    Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.09.2005, sp. zn. 8 Tdo 1172/2005, ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1172.2005.1

    Datum: 15.09.2005 Sp. zn.: 8 Tdo 1172/2005 Nejvyšší soud

    I. Protože objekt trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák. je zúžen na ochranu života a zdraví jen před konkrétně vymezenou skupinou pohlavních chorob, jde o speciální skutkovou podstatu ve vztahu k trestnému činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák. II. Nemoc označovaná jako AIDS (syndrom získané imunodeficience) ani nosičství viru HIV nepatří mezi pohlavní nemoci, nýbrž jde o nakažlivou lidskou chorobu ve smyslu § 195 odst. 2 tr. zák. a přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 114/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto jednání pachatele, který si je vědom toho, že je tzv. HIV pozitivní, a nerespektuje předepsané bezpečnostní opatření při pohlavním styku (např. při něm nepoužívá ochranné prostředky), může vykazovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák., a nikoliv trestného činu ohrožování pohlavní nemocí podle § 226 tr. zák. III. I v případě, že se u poškozeného neprojevily konkrétní účinky nákazy virem HIV v podobě onemocnění AIDS, lze již s ohledem na specifický charakter a průběh tohoto onemocnění samotné nakažení virem HIV pokládat za jednání bezprostředně směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., spočívající ve vážné, delší dobu trvající poruše zdraví. Jednání pachatele, který tímto virem nakazil poškozeného, lze za splnění podmínek § 8 odst. 1 tr. zák. posoudit jako pokus trestného činu ublížení na zdraví § 222 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem šíření nakažlivé choroby podle § 189 tr. zák.
    43

    Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.08.2005, sp. zn. 5 To 81/2005, ECLI:CZ:VSOL:2005:5.TO.81.2005.1

    Datum: 31.08.2005 Sp. zn.: 5 To 81/2005 Vrchní soud v Olomouci

    Jednání pachatele bezprostředně směřující k úmyslnému usmrcení těhotné ženy (a tím i jejího nenarozeného dítěte) nelze právně posoudit jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1, spáchaný proti dvěma osobám ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy uvedené v § 219 odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení, neboť lidský plod nelze pokládat za lidského jedince, který požívá přímé ochrany ustanovením o trestném činu vraždy. Při útoku zaměřeném prvotně na život těhotné ženy je ochrana lidského plodu poskytována zprostředkovaně, a to zvýšenou trestností trestného činu vraždy danou znakem spácháním činu „na těhotné ženě“, tj. v podobě kvalifikace podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák.