Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon je podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, je přísnějším trestem, který zhoršuje postavení odsouzeného, než trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon je podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

Povinnosť súdu postupovať tak, aby bol zistený skutočný stav veci (§ 2 odst. 5 tr. por.), vzťahuje sa na celé trestné konanie, teda tiež na rozhodovanie o tom, že sa podmienečne odsúdený v skúšobnej dobe osvedčil (§ 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. por.). Odsúdenie obvineného v skúšobnej dobe nezbavuje súd povinnosti zisťovať z hladiska ustanovenia § 60 odst. 1 tr. zák. celkové chovanie odsúdeného v skúšobnej dobe; nevylučuje totiž v konkrétnom prípade záver, že odsúdený viedol v skúšobnom čase riadny život pracujúceho človeka, a aby súd vyslovil podla § 60 odst. 1 tr. por., že sa osvedčil. Ak súd podla § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodne, že podmienečne odsúdený trest vykoná, je povinný zároveň rozhodnúť tiež o zaradení odsúdeného do príslušnej nápravne výchovnej skupiny (§ 60 odst. 5 tr. zák.).

K tomu, aby nenastali účinky uvedené v ustanovení § 60 odst. 3 tr. zák. stačí, že súd do roka od uplynutia skúšobnej lehoty rozhodol, že sa podmienečne odložený trest vykoná. Nie je potrebné, aby toto rozhodnutie sa stalo právoplatným pred uplynutím jednoročnej lehoty.

K výkladu zákonných podmínek pro podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 písm. a) a b) tr. zák.

Jednání řidiče, který v podnapilosti řídil osob. automobil na frekvent. ulicích tak, že nakonec havaroval, přičemž byla jedna osoba usmrcena a dalším dvěma způsobena těžká újma na zdraví, je nutno posoudit jako tr. čin ublížení na zdraví (§ 224 odst. 1, a 2) s tr. činem opilství (§ 201 tr. zák.). Takový čin nelze považovat za tr. čin menší nebezpečnosti pro společnost. Nabídne-li spol. organ. nebo JZD v takovém případě podle § 4 odst. 1 tr. ř. převzetí záruky za převýchovu obviněného, nemůže soud podle § 58 odst. 1 písm. b) tr. zák. tuto nabídku přijmout a obviněnému v důsledku toho výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložit. Vázanost soudu žalobním návrhem podle § 220 odst. 1 tr. ř., pokud jde o vymezení skutku neznamená, že by soud neměl skutek v žalobním návrhu nepřesně popsaný ve výroku rozsudku upřesnit tak, aby vystihoval správně stav věci, samozřejmě za předpokladu, že se tím podstata skutku nezmění.

Podmienečný odklad trestu odňatia slobody (§ 24 odst. 1 tr. zák. z r. 1950) v dôsledku prijatia záruky spol. organ. za prevýchovu obžalovaného nie je možný. Možnosť odložiť výkon trestu odňatia slobody v takom prípade je takou okolnosťou, ktorá sama o sebe postačuje na to, aby zistený skutok obžalovaného, ktorého sa dopustil za účinnosti tr. zákona z r. 1950, bol v zmysle § 16 odst. 1 tr. zák. posúdený podla tr. zák. účinného od 1. 1. 1962 (zákon č. 140/1961 Sb., ktorý v § 58 odst. 1 písm. b) podmienečne odložiť výkon trestu odňatia slobody na takúto záruku umožňuje. I keď v § 58 odst. 1 písm. b) tr. zák. nie je stanovené, aké vlastnosti musí mať obžalovaný k tomu, aby bolo možné u neho podmienečne odložiť výkon trestu odňatia slobody na záruku spol. organ., nezbavuje to povinnosti súd, aby osobné vlastnosti obžal. zisťoval, túto je možné uplatňovať v súdnej praxi iba u takých páchatelov, u ktorých ide len o také narušenie, ktoré je možné odstrániť pomocou tej spol. organ., ktorá záruku ponúkla.

I. Omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. mohou směřovat pouze k tomu, aby se podmíněně odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, případně, aby takové jednání omezil. Takováto omezení proto nesmí mít takovou povahu, že se jimi v podstatě nahrazuje trest zákazu činnosti. Zákon sice blíže tato omezení nestanoví, avšak tak jako je na jedné straně zřejmé, že taková omezení nesmějí záležet v tom, aby podmíněně odsouzený něco konal (s jednou výjimkou náhrady škody), nelze na druhé straně vyslovit zákaz nějakého konání absolutně. Při úvahách o tom, jaká omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. mají být pachateli trestného činu uložena, musí soud mít na zřeteli též, aby uložená omezení bylo možno kontrolovat nejen soudem, ale i společenskými organizacemi, orgány národního výboru, orgány bezpečnosti, občany apod.