Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

III. K otázce souběhu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. spáchaného formou násilného vloupání do bytu nebo chaty s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 tr. zák.

I. Osoba pachatele a okolnosti případu mohou zvýšit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost do té míry, že i odcizení věci v hodnotě nižší než 100 Kčs může být trestným činem. II. Více trestných činů (přečinů) je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující - byť nepravomocný - rozsudek za nějaký trestný čin (přečin). Činy spáchané po odsuzujícím rozsudku do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu. III. I když poškozený neučinil návrh podle § 43 odst. 2 tr. ř., musí mu být soudem poskytnuta plná možnost uplatnění jeho práv uvedených v § 43 odst. 1 tr. ř. IV. Byl-li odvolacím soudem zrušen rozsudek jen ve výroku o trestu, nabývá výrok o vině právní moci vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu. Od tohoto dne běží, pokud jde o výrok o vině, lhůta uvedená v § 272 tr. ř.

K poměru neoprávněného užívání cizího mot. vozidla (§ 209a odst. 1 tr. zák.) a krádeže (§ 247 odst. 1 tr. zák.). Ust. § 209a odst. 1 tr. zák. předpokládá, že pachatel má úmysl užívat cizí mot. vozidlo jen přechodně, tj. disponovat s ním jen relativně kratší dobu, aniž by tím však vyčerpal jeho podstatu nebo je podstatně opotřeboval. V úmyslu pachatele cizí mot. vozidlo přechodně užívat musí tedy být zahrnut i záměr vrátit je po jeho přechodném užití osobě, které bylo odňato anebo této osobě alespoň umožnit, aby obnovila své dispoziční právo s mot. vozidlem, jehož výkon jí byl přechodně tr. činem pachatele znemožněn. Jestliže se pachatel zmocnil cizího mot. vozidla v úmyslu užívat je delší dobu nebo sice po kratší dobu, avšak za cenu jeho podstatnějšího opotřebení, nejde o tr. čin neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák., nýbrž o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák.

K rozlišovaniu trestného činu lúpeže podla § 234 odst. 1 Tr. zák. a trestného činu rozkrádania majetku v socialistickom vlastníctve podla § 132 odst. 1 písm. a) Tr. zák., event. krádeže podla § 247 odst. 1 Tr. zák. Neočekávané vytrhnutie veci z ruky ešte nie je násilím v zmysle § 234 odst. 1 Tr. zák. a preto privlastnenie si veci z majetku v socialistickom vlastníctve alebo cudzej veci tým, že sa jej páchatel zmocní týmto spôsobom, ešte nie je lúpežou podla § 234 odst. 1 Tr. zák. Za násilie v zmysle § 234 odst. 1 Tr. zák. by však už bolo treba považovať také počínanie páchatela, pri ktorom páchatel prekonáva odpor napadnutého napr. tým, že vecou myká. /1/

Pri rozkrádaní, krádeži a iných majetkových deliktoch treba pri ustalovaní výšky škody vychádzať z tržnej (maloobchodnej) ceny veci, ktorá je predmetom útoku, a to v čase spáchania činu. Pokial je hodnota veci alebo výška škody znakom skutkovej podstaty trestného činu (prečinu), nemožno prihliadať na ďalšie škodlivé následky činu, napr. na náklady na dopravu odcudzenej veci a na miesto činu a pod. Túto ďalšiu majetkovú škodu, pokial je v príčinnej súvislosti so skutkom, ktorý je predmetom konania, však hodnotí súd pri stanovení stupňa nebezpečnosti činu pre spoločnosť (§ 3 odst. 4 Tr. zák.) a poškodený ju môže uplatňovať voči obžalovanému v adhéznom konaní.

Použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí je u trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. prostředkem k zmocnění se cizí věci musí proto k nim dojít před zmocněním se cizí věci. Jestliže dojde k použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí po dokonaném zmocnění se cizí věci, může to zakládat za podmínek § 88 tr. zák. toliko okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 132 odst. 2 písm. d), event. § 247 odst. 2 písm. c) tr. zák., jestliže pachatel použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proto, aby si cizí věc, které se zmocnil, uchoval.

II. Ak spácha páchateľ trestný čin spoločným konaním s osobou pre nedostatok veku trestne nezodpovednou ( § 11 tr. zák.), nejde o spolupáchateľstvo podľa § 9 ods. 2 tr. zák., ale o spáchanie trestného činu jediným páchateľom podľa § 9 ods. 1 tr. zák.