Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Věcmi, které jsou v opatrování státního orgánu ve smyslu § 139 tr. zák., jsou i osobní věci vojáků, které jsou uloženy v ubytovacích prostorech ve vyhrazených skříňkách, neboť za jejich ochranu ve smyslu § 433 občanského zákoníku a na něj navazujícího služebního předpisu ČSLA Zákl-P-1 (práv.) odpovídá vojenská správa.

Věc uložená občanem v automatické úschovní skříňce ČSD není věcí v opatrování socialistické organizace ve smyslu § 139 tr. zák. Odcizení takové věci, která je v osobním vlastnictví, je proto trestným činem krádeže podle § 247 tr. zák. a nikoli trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Konanie člena organizovanej skupiny vytvorenej na spáchanie trestného činu krádeže podla § 247 odst. 1, 2 písm. a) Tr. zák., ktorý vybočí z pôvodnej dohody a veci sa zmocní násilím, treba posúdiť ako trestný čin lúpeže podla § 234 Tr. zák., avšak bez použitia kvalifikačnej okolnosti podla § 234 odst. 2 písm. a) Tr. zák., že lúpež spáchal ako člen organizovanej skupiny. Konanie ostatných členov organizovanej skupiny treba v takom prípade posúdiť ako dokonaný trestný čin krádeže podla § 247 odst. 1, 2 písm. a) Tr. zák., lebo všetky znaky tohto trestného činu boli spoločným konaním členov skupiny naplnené a exces jedného z členov spočíva v tom, že navyše použil násilie, aby sa zmocnil veci.

Věci náležející řidiči služebního motorového vozidla, které si ponechal v uzamčeném motorovém vozidle mimo pracovní dobu, nelze považovat za věci odložené při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají (§ 204 odst. 2 zák. práce). Takové věci nepožívají zvýšené ochrany podle druhého oddílu druhé hlavy zvláštní části trestního zákona (§ 139 tr. zák.).

Ani výjimečně malá intenzita násilí nemůže být důvodem pro kvalifikaci činu jako trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., protože o takový trestný čin může jít jen v případě, že se pachatel zmocní cizí věci bez použití jakéhokoliv násilí, resp. pohrůžky bezprostředního násilí. Nižší intenzita násilí pouze snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu loupeže pro společnost, což lze vyjádřit při ukládání trestu.

K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Je-li obviněný stíhán proto, že se zmocnil cizí věci krádeží, popř. loupeží, je zachována totožnost následku, jestliže se zjistí, že se věci sám nezmocnil, ale že tuto věc, odcizenou, popř. uloupenou jinou osobou nebo to, co bylo za tuto věc získáno, na sebe převedl, tedy že se nedopustil trestného činu krádeže, popř. loupeže, ale trestného činu podílnictví. Naopak, je-li obviněný stíhán proto, že převedl na sebe věc, kterou odcizila jiná osoba, je zachována totožnost následku a tím i totožnost skutku, jestliže se zjistí, že obviněný věc na sebe nepřevedl, ale sám ji odcizili, tedy že nespáchal trestný čin podílnictví, ale trestný čin krádeže (popř. loupeže).

Pětičlenný senát Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zaujal v neveřejném zasedání konané dne 18. února 1976 podle § 27 odst. 1 písm. c) zák. č. 36/1964 Sb. o organizaci soudů a o volbách soudců ve znění zák. č. 156/1969 Sb. k otázce, zda peníze z výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo prohrál a plnil, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. toto stanovisko: Peníze z předané výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo prohrál a plnil, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. Peníze z nepředané výhry v karetní hře jsou ve vztahu k tomu, kdo vyhrál, cizí věcí ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.