Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K otázke, kedy možno považovať predchádzajúce disciplinárne potrestanie za ten istý skutok za postačujúce a zastaviť preto trestné stíhanie pre trestný čin alebo prečin podla § 172 odst. 2 písm. b) Tr. por.

Podle § 12 odst. 9 tr. ř. trestním stíháním se rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního stíhání. Podle § 122 odst. 1 tr. ř. odsuzující rozsudek musí obsahovat i výrok o trestu, přičemž výrokem o trestu se podle tohoto zákonného ustanovení míní i výrok o upuštění od potrestání. Řízení a rozhodnutí o trestu je proto součástí trestního stíhání, které nemůže při odsouzení pachatele skončit dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu (popř. o upuštění od potrestání). V důsledku toho, jestliže odvolací soud zruší v odsuzujícím rozsudku pouze výrok o trestu a výrok o vině ponechává v právní moci a vrátí věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí jen v otázce trestu, neskončilo tím ještě trestní stíhání; objeví-li se v tomto stadiu řízení důvod, pro který je třeba trestní stíhání zastavit (§ 11 odst. 1 tr.ř.), není pravomocný odsuzující výrok o vině překážkou pro zastavení trestního stíhání.

Samosoudce vynese v hlavním líčení konaném o přečinu zprošťující rozsudek jen tehdy, když není prokázáno, že se stal skutek, pro který se trestní stíhání vede (§ 226 písm. a/ tr. ř.). jestliže však bylo prokázáno, že se nestal skutek, který je předmětem řízení (§ 172 odst. 1 písm. a/ tr. ř.), samosoudce trestní stíhání zastaví. Trestní stíhání zastaví a nevynese zprošťující rozsudek také ve všech ostatních případech, kdy se důvody zproštění (§ 226 písm. b/ až e/ tr. ř.) a důvody zastavení trestního stíhání (§ 172 odst. 1 písm. b/ až f/ tr. ř.) překrývají. Senát postupuje v takovém případě podle obecných předpisů (§ 223 odst. 1, § 225 odst. 1 a § 226 tr. ř.).

Proti usnesení o zastavení trestního stíhání (§ 172 odst. 1, 2, § 188 odst. 1 písm. d/, odst. 2, § 223, § 231 odst. 1 a § 314c odst. 1 písm. c/ tr. ř.) a o postoupení věci (§ 171, § 188 odst. 1 písm. b/, c/, § 222, § 314c odst. 1 písm. b/ tr. ř.) není poškozený oprávněn podat stížnost, a to ani jde-li o usnesení vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu.

Také rozhodnutí o zastavení trestního stíhání proti obviněnému je úkon, který směřuje k trestnímu stíhání obviněného a který je důvodem přerušení promlčení trestního stíhání ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák.

Řízení, v němž se pokračuje na návrh obviněného učiněný podle § 11 odst. 2 tr. ř., nelze zastavit ze stejného důvodu, ze kterého bylo zastaveno již původně.

Obviněný, jehož trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu § 11 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., může vzít zpět své prohlášení podle § 11 odst. 2 tr. ř., že trvá na projednání věci. Zpětvzetí prohlášení podle § 11 odst. 2 tr. ř. vezme, není-li překážek, předseda senátu usnesením na vědomí podle analogie § 250 odst. 4 tr. ř. Usnesení o zastavení trestního stíhání tím bez dalšího opět nabývá účinnosti.