Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K ustanoveniu § 177 odst. 1 tr. por. (teraz § 172 odst. 1 tr. por. v znení zák. č. 57/1965 Zb.) a § 11 odst. 1 písm. f) tr. por. Zastavenie trestného stíhania sa týka vždy skutku a nie jeho možného právneho posúdenia podla ustanovení osobitnej časti trestného zákona. V prípadoch, keď možno skutok, ktorý je predmetom trestného stíhania posúdiť v jednočinnom súbehu ako dva alebo dokonca viac trestných činov uvedených v osobitnej časti trestného zákona, nemožno také trestné stíhanie zastaviť iba pre niektorých z takto do úvahy prichádzajúcich trestných činov.

Výsledky daktyloskopickej expertízy je treba hodnotiť podla tých istých zásad ako iné dôkazy s prihliadnutím na všetky okolnosti prípadu. Trestné stíhanie nie je možné zastaviť pri predbežnom prejednaní obžaloby, hoci vec nie je náležite objasnená a je možné zistiť ešte ďalšie okolnosti, ktoré môžu podozrenie proti obvinenému buď ďalej posilniť, alebo naopak zoslabiť.

Dojde-li vojenský súd k záveru, že obžalovaný skutok nie je trestným činom, môže obžalovaného podla § 226 písm. b) tr. por. spod obžaloby oslobodiť len vtedy, ak tento skutok nie je priestupkom ani previnením. Inak je povinný ohladne takéhoto skutku vec postúpiť velitelovi k disciplinárnemu vybaveniu, alebo ak obvinený je už v zálohe, príslušnému národnému výboru popr. miestnému ludovému súdu (§ 22 odst. 2, 3 tr. por.). Ak vedla takého skutku je obžalovaný stíhaný i pre ďalší trestné činy, môže súd podla konkrétných okolností uvažovať tiež o postupu podla § 223 odst. 2 tr. por. z dôvodu uvedeného v § 177 odst. 2 písm. a) tr. por.

Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud tu, která je pro obviněného příznivější. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákonem chráněné společenské vztahy a toho, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu § 4 nebo § 5 tr. zák.

K otázce zavinění trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti pracovníkem odpovědným za svěřené děti: Aby mohl být občan odsouzen pro nedbalostní trestný čin, je třeba prokázat, že si byl vědom, že může způsobit nějaký škodný výsledek a bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, či že nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem, a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Při uplatnění § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba posoudit každý trestný čin zvlášť z uvedených hledisek, přihlédnout ke všem ostatním ustanovením, která mají vliv na trestnost činu a učinit závěr, zda posouzení činu podle celého souboru ustanovení nového trestního zákona bude pro obžalovaného v souzeném případě příznivější. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba u každého trestného činu zkoumat, zda posouzení podle nového práva bude pro obžalovaného příznivější. V případě trestního stíhání pro závažný trestný čin se projednání provinění nebo přestupku před místním lidovým soudem nebo jiným orgánem jeví zpravidla nežádoucí, protože by nemohlo splnit výchovný účel. Lze proto použít analogie, ježto jde o použití ustanovení tr. řádu, a sice analogie § 223 odst. 2 (§ 177 odst. 2 písm. a) tr. ř. a zastavit trestní stíhání proto, že trest, k němuž může vést stíhání obžalovaného pro provinění nebo přestupek, je zcela bez významu vedle trestu, který pro trestný čin obžalovaného očekává.

Skutečnost, že pachatel je protispolečenský živel, nestačí k závěru, že se dopustil příživnictví podle § 203 tr. zák., i když se po kratší dobu živil příležitostným zaměstnáním a vyhýbal se zařazení do řádného pracovního poměru. Pokud skutek uvedený v obžalobě má znaky pouze provinění, a nejde o jednočinný souběh, nutno trestní stíhání pro tento skutek zastavit (podle analogie § 223 odst. 2, § 177 odst. 2 písm. a) tr. ř.), jestliže opatření, které by mohlo být uloženo vedle trestu uloženého soudem, je zcela bez významu.