Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Při předběžném projednávání obžaloby zkoumá soud, zda je věc dostatečně objasněna a zda výsledky přípravného řízení odůvodňují obžalobu [ § 197 odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Dojde-li soud k závěru, že orgány vyšetřování opatřily již všechny dosažitelné důkazy a je-li z nich podezření proti obviněnému dostatečně odůvodněno, přičemž konečné rozhodnutí o vině odvisí od provedení a vyhodnocení těchto důkazů, je nutno obžalobu přijmout a provést hlavní líčení, v němž jedině lze důkazy provádět, tudíž také všestranně hodnotit a rozhodnout otázku viny. Zastavit trestní stíhání z důvodu § 192 odst. 1 písm. c) tr. ř. již při předběžném projednání obžaloby je na místě (při zachování postupu podle § 201 tr. ř.) tehdy, když je důvodně dán předpoklad, že ani důkazy shromážděné vyšetřováním, i kdyby jejich věrohodnost byla v hlavním líčení potvrzena, by zřejmě nepostačovaly k usvědčení obžalovaného, takže je nepochybné, že by muselo dojít k jeho zproštění. Při nedostatku přímých důkazů lze pachatele uznat vinným jen tehdy, je-li závěr o vině potvrzen nepřímými důkazy tak, že mu žádný z nich neodporuje a které tvoří uzavřený řetěz, v němž není takové mezery, která by připouštěla i jiný závěr.

Rozbor a zhodnocení praxe soudů při předbežném projednání obžalob.

Při určování stupně nebezpečnosti činu pro společnost třeba přihlížet ke všem významným okolnostem. Vodítkem v tomto směru jsou hlediska, jak je uvádí (nikoli taxativně) ust. § 19 odst. 1 tr. zák. o výměře trestu, zejména však povaha spáchaného trestného činu, jehož nebezpečnost pro zájmy společnosti jest vyjádřena přímo v zákoně trestní sazbou. Teprve po takto provedeném zhodnocení případu může soud trestní stíhání s použitím § 199 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavit pro nepatrnou nebezpečnost pro společnost. Jestliže soud zastavuje trestní stíhání z důvodu § 192 odst. 2, písm. a) tr. ř. ještě před projednáním věci v hlavním líčení, má zaujmout stanovisko (vycházející zpravidla již z konkrétních opatření), zda a kterou společenskou organizací bude věc projednána.

K trestní odpovědnosti pachatelů z řad funkcionářů náboženských společnosti, kteří zneužívají nedostatečné vyspělosti některých občanů v otázkách náboženských, aby se k jejich škodě neoprávněně obohacovali.

Mimosoudní vyřízení trestného činu menší závažnosti kárným orgánem nebo společenskou organizací předpokládá, že nebezpečnost pro společnost je malého významu, takže připouští, aby prokurátor nebo soud trestní stíhání zastavil [§ 192 odst. 2 písm. a) tr. ř.].

Jestliže byly zjištěny podmínky, na něž trestní zákon (§ 211) váže beztrestnost pachatele, pak má místo ustanovení § 242 písm. e) tr. ř., podle něhož v případě zániku trestnosti činu nutno obžalovaného zprostit obžaloby. Ustanovení § 245 tr. ř., jež zmocňuje soud k zastavení trestního stíhání během hlavního líčení, lze užít jen za okolností uvedených v § 6 a v § 192 odst. 2 tr. ř., nikoliv též v jiném případě. Jde o překročení obžaloby, jestliže soud uzná obžalovaného vinným pokračujícím trestným činem spáchaným i po podání obžaloby anebo po dnu uvedeném jako konečný v žalobním návrhu.

Vyjadrenie velitela, že netrvá na súdnom stíhaní kázensky vybavitelného trestného činu (§ 305 tr. zák.) nie je možné považovať za právoplatné rozhodnutie v zmysle § 6 písm. f) tr. por. a preto nemôže byť ani dôvodom k postupu podla § 199 ods. 1 písm. c) tr. por.

K takému vyjadreniu velitela však súd prihliadne a hodnotí ho v súvislosti s ostatnými okolnosťami prípadu pri riešení otázky, či je alebo nie je treba obvineného postaviť pred súd. V prípade, že potom dospeje súd k záveru, že výchovný účel môže byť dosiahnutý i mimosúdnym vybavením veci, rozhodne podla § 199 ods. 2 tr. por., že sa vec postupuje ku kázenskému vybaveniu.