Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

V náhradě za ztížení společenského uplatnění se neobráží skutečnost, že pracovní úraz nebo nemoc z povolání znamená tak hluboký zásah do fyzických nebo psychických schopností poškozeného (nebo do obou těchto oblastí), že výkon jakéhokoliv zaměstnání je u něho spojen s vynaložením takového úsilí, jimž musí překonávat zvláštní obtíže vyvolané nepříznivým zdravotním stavem. Jestliže poškozený dosahuje jen zvýšenou námahou nutnou k překonání zvláštních obtíží spojených s poškozením zdraví takových výdělků, jichž by nemohl dosáhnout při běžném pracovním úsilí (popřípadě by při běžném pracovním úsilí nebyl schopen docílit žádného výdělku), nelze k takto dosahovanému výdělku přihlížet při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 a 2 zák. práce ani v souvislosti s ustanovením § 202 odst. 1 zák. práce.

Pracovníkovi, ktorý pracoval pred vznikom škody z pracovného úrazu po stanovenú pracovnú dobu (§ 83 Zák. práce), nemožno započítať do zárobku po pracovnom úraze príjem nadobudnutý prácou vykonávanou nad rámec tejto pracovnej doby v hlavnom zamestnaní (napr. podla dohody o pracovnej činnosti). Ak pracovník pracoval po pracovnom úraze denne viac ako pred úrazom a vynakladal tak viac námahy a úsilia, aby dosiahol vyšší zárobok, nemožno tento príjem z ďalšej pracovnej činnosti započítať na jeho ťarchu a v prospech organizácie zodpovednej za škodu.

Náklady dietního stravování lze jako náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce přiznat jen jako náklady již prokazatelně účelně vynaložené 1) , nikoliv formou peněžního důchodu. Z hlediska promlčení nároku podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce se poškozený o těchto nákladech dovídá postupně, jakmile je vynaloží. 1) Srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poskytuje-li organizace náhradu za ztrátu na výdělku poživateli plného invalidního důchodu při pracovním úrazu, není oprávněna srazit si případný přeplatek z předchozího období bez souhlasu toho, komu je náhrada poskytována. Pokud v takovém případě organizace plnila více, než byla povinna, může se v případě nesouhlasu pracovníka s vrácením přeplatku domáhat vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve smyslu ustanovení § 243 zák. práce.

Meze možností, v nichž je organizace silničního hospodářství s to odstranit závady ve sjízdnosti silnice nebo na ně předepsaným způsobem upozornit (§ 9 odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb.), je nutno chápat objektivně, posuzovat tedy všechny možnosti, jichž tu mohlo být využito, a vyloučit lze jen ty způsoby zjištění a odstranění závad nebo upozornění na ně, které by se ukázaly objektivně (nikoli subjektivně z hlediska konkrétní organizace silničního hospodářství) nemožnými. /1/ 1) Srov. i sborník III Nejvyššího soudu ČSSR "Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních", SEVT, Praha 1980, str. 355.

Vecnou škodou v zmysle ustanovenia § 197 ods. 1 písm. e) Zák. práce je len taká škoda, ktorá sa prejavila na majetku poškodeného pracovníka v čase jeho smrti. Takouto škodou nie je teda nárok manželky zomretého pracovníka na úhradu nákladov vynaložených na práce vykonávané teraz inou osobou, ktoré predtým vykonával jej manžel. Túto náhradu možno priznať len ako náhradu na výživu pozostalých [§ 197 ods. 1 písm. c) Zák. práce]. /1/

Náležitostí dohody o hmotné odpovědnosti ( § 176 odst. 1 a 2 zák. práce), k jejíž platnosti je zapotřebí písemné formy, je její podpis. Vlastnoruční podpis takové dohody nelze nahrazovat mechanickými prostředky (např. podpisovým razítkem statutárního orgánu organizace). Písemná dohoda o hmotné odpovědnosti ( § 176 odst. 2 zák. práce) opatřená jen takovým podpisovým razítkem je tedy neplatná.