Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Odvolací súd preskúma podla § 254 odst. 1 Tr. por. rozsudok súdu prvého stupňa vo výroku o náhrade škody aj. vtedy, ak poškodený, ktorý uplatnil nárok na náhradu škody podla § 43 odst. 2 tr. por., podá odvolanie síce proti takým výrokom rozsudku, ktoré podla zákona nemôže napadnúť (napr. výroky o vine alebo o treste, z obsahu jeho odvolania však možno vyvodiť (§ 59 odst. 1 Tr. por.), že napadá aj výrok o náhrade škody, prípadne, že takýto výrok nebol urobený, alebo že boli porušené ustanovenia o konaní, ktoré predchádzalo rozsudku, ak toto porušenie mohlo spôsobiť, že výrok o náhrade škody je nesprávny alebo že chýba (§ 246 odst. 1 písm. d/, odst. 2 Tr. por.). II. Odvolací súd zamietne podla § 253 odst. 1 Tr. por. odvolanie poškodeného, ktorý uplatnil nárok na náhradu škody podla § 43 odst. 2 Tr. por., ako odvolanie podané neoprávnenou osobou, ak je zrejmé, že odvolanie smeruje výlučne proti takým výrokom rozsudku súdu prvého stupňa, ktoré podla zákona nemôže napadnúť.

K niektorým ďalším otázkam uplatňovania ustanovení Zákonníka práce /1/ o zodpovednosti za schodok na zverených hodnotách, ktoré je pracovník povinný vyúčtovať /2/

V náhradě za ztížení společenského uplatnění se neobráží skutečnost, že pracovní úraz nebo nemoc z povolání znamená tak hluboký zásah do fyzických nebo psychických schopností poškozeného (nebo do obou těchto oblastí), že výkon jakéhokoliv zaměstnání je u něho spojen s vynaložením takového úsilí, jimž musí překonávat zvláštní obtíže vyvolané nepříznivým zdravotním stavem. Jestliže poškozený dosahuje jen zvýšenou námahou nutnou k překonání zvláštních obtíží spojených s poškozením zdraví takových výdělků, jichž by nemohl dosáhnout při běžném pracovním úsilí (popřípadě by při běžném pracovním úsilí nebyl schopen docílit žádného výdělku), nelze k takto dosahovanému výdělku přihlížet při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 a 2 zák. práce ani v souvislosti s ustanovením § 202 odst. 1 zák. práce.

Pracovníkovi, ktorý pracoval pred vznikom škody z pracovného úrazu po stanovenú pracovnú dobu (§ 83 Zák. práce), nemožno započítať do zárobku po pracovnom úraze príjem nadobudnutý prácou vykonávanou nad rámec tejto pracovnej doby v hlavnom zamestnaní (napr. podla dohody o pracovnej činnosti). Ak pracovník pracoval po pracovnom úraze denne viac ako pred úrazom a vynakladal tak viac námahy a úsilia, aby dosiahol vyšší zárobok, nemožno tento príjem z ďalšej pracovnej činnosti započítať na jeho ťarchu a v prospech organizácie zodpovednej za škodu.

Náklady dietního stravování lze jako náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce přiznat jen jako náklady již prokazatelně účelně vynaložené 1) , nikoliv formou peněžního důchodu. Z hlediska promlčení nároku podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce se poškozený o těchto nákladech dovídá postupně, jakmile je vynaloží. 1) Srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poskytuje-li organizace náhradu za ztrátu na výdělku poživateli plného invalidního důchodu při pracovním úrazu, není oprávněna srazit si případný přeplatek z předchozího období bez souhlasu toho, komu je náhrada poskytována. Pokud v takovém případě organizace plnila více, než byla povinna, může se v případě nesouhlasu pracovníka s vrácením přeplatku domáhat vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve smyslu ustanovení § 243 zák. práce.

Meze možností, v nichž je organizace silničního hospodářství s to odstranit závady ve sjízdnosti silnice nebo na ně předepsaným způsobem upozornit (§ 9 odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb.), je nutno chápat objektivně, posuzovat tedy všechny možnosti, jichž tu mohlo být využito, a vyloučit lze jen ty způsoby zjištění a odstranění závad nebo upozornění na ně, které by se ukázaly objektivně (nikoli subjektivně z hlediska konkrétní organizace silničního hospodářství) nemožnými. /1/ 1) Srov. i sborník III Nejvyššího soudu ČSSR "Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních", SEVT, Praha 1980, str. 355.