Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pracovníkovi, ktorý pracoval pred vznikom škody z pracovného úrazu po stanovenú pracovnú dobu (§ 83 Zák. práce), nemožno započítať do zárobku po pracovnom úraze príjem nadobudnutý prácou vykonávanou nad rámec tejto pracovnej doby v hlavnom zamestnaní (napr. podla dohody o pracovnej činnosti). Ak pracovník pracoval po pracovnom úraze denne viac ako pred úrazom a vynakladal tak viac námahy a úsilia, aby dosiahol vyšší zárobok, nemožno tento príjem z ďalšej pracovnej činnosti započítať na jeho ťarchu a v prospech organizácie zodpovednej za škodu.

Náklady dietního stravování lze jako náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce přiznat jen jako náklady již prokazatelně účelně vynaložené 1) , nikoliv formou peněžního důchodu. Z hlediska promlčení nároku podle ustanovení § 263 odst. 3 zák. práce se poškozený o těchto nákladech dovídá postupně, jakmile je vynaloží. 1) Srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poskytuje-li organizace náhradu za ztrátu na výdělku poživateli plného invalidního důchodu při pracovním úrazu, není oprávněna srazit si případný přeplatek z předchozího období bez souhlasu toho, komu je náhrada poskytována. Pokud v takovém případě organizace plnila více, než byla povinna, může se v případě nesouhlasu pracovníka s vrácením přeplatku domáhat vydání neoprávněného majetkového prospěchu ve smyslu ustanovení § 243 zák. práce.

Vecnou škodou v zmysle ustanovenia § 197 ods. 1 písm. e) Zák. práce je len taká škoda, ktorá sa prejavila na majetku poškodeného pracovníka v čase jeho smrti. Takouto škodou nie je teda nárok manželky zomretého pracovníka na úhradu nákladov vynaložených na práce vykonávané teraz inou osobou, ktoré predtým vykonával jej manžel. Túto náhradu možno priznať len ako náhradu na výživu pozostalých [§ 197 ods. 1 písm. c) Zák. práce]. /1/

K niektorým ďalším otázkam uplatňovania ustanovení Zákoníka práce o zodpovednosti organizácie za škodu pri pracovných úrazoch a chorobách z povolania /1/

Došlo-li u pracovníka při plnění prac. úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví stykem s dráždivými chemickými i jinými látkami, příp. s výpary, avšak nejde u pracovníka o nemoc z povolání, je třeba posoudit odpovědnost organizace také z hlediska právní úpravy obsažené v ust. § 190 odst. 1 a § 187 odst. 1 zák. práce. Podle ust. § 190 odst. 1 zák. práce by tu přicházela odpovědnost organ. v úvahu z tohoto důvodu, že násilným krátkodobým působením zevních příčin na zdraví pracovníka nemusí být vždy mechanické vlivy, ale i chemické látky, s nimiž pracovník přichází do styku. Odpovědnost organizace podle ust. § 187 odst. 1 zák. práce by byla dána tehdy, jestliže bylo onemocnění pracovníka vyvoláno závadným prac. prost., jehož působení sice nebylo násilné a krátkodobé, ale trvalo delší dobu. Prokázat porušení těchto povinností ze strany organizace a příčinnou souvislost s onemocněním pracovníka tu spočívá na pracovníkovi.

Nárok na náhradu škody proti organizácii podla ustanovení Zákonníka práce /1/ o odškodňovaní pracovných úrazov ako aj nárok na náhradu škody z tej istej škodnej udalosti proti tomu, kto za ňu zodpovedá podla ustanovení Občianskeho zákonníka /2/ o zodpovednosti za škodu /3/, možno uplatniť na súde jednou žalobou. Súd tu nemôže uložiť žalovaným povinnosť zaplatiť náhradu škody spoločne a nerozdielne; môže však vysloviť, že plnením jedného zo žalovaných zaniká v rozsahu tohto plnenia povinnosť druhého žalovaného. /4/