Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jestliže žadatelka o invalidní důchod teprve v opravném prostředku proti rozhodnutí, jímž jí byl invalidní důchod přiznán, namítne, že mělo být rozhodnuto o úpravě jejího invalidního důchodu jako jediného zdroje příjmu,o niž nežádala, soud potvrdí zákonu odpovídající rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu.

Zhodnocení doby studia studentů vysokých škol pro účely důchodového zabezpečení ve smyslu ustanovení § 24 odst.5 zákona č.87/1991 Sb. není vázáno jen na denní formu studia, ale vztahuje se i na studium při zaměstnání.

Ustanovení § 25 zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podmiňuje možnost úpravy důchodu podle tohoto zákona srovnáním s obecnými předpisy o důchodovém zabezpečení. Je tu třeba posuzovat, zda je tato úprava pro poživatele důchodu výhodnější než podle těchto obecných předpisů. Pobírá-li poživatel důchodu důchod maximální možnou částku,potom přepočet jeho důchodu podle ustanovení zákona č.87/1991 Sb.nemůže mít vliv na výšku jeho důchodu.

Předmět soudního řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu ve věci důchodové je vymezen tím, co bylo předmětem přezkoumávaného rozhodnutí. Žádal-li poživatel starobního důchodu o úpravu (zvýšení) důchodu podle ustanovení § 21 a násl. zákona č. 87/1991 Sb. z hlediska zmírnění křivd v oblasti pracovněprávních vztahů a vztahů sociálního zabezpečení, pak nebyla předmětem rozhodování orgánu sociálního zabezpečení otázka zhodnocení i doby samostatné výdělečné činnosti jako doby zaměstnání, po kterou byl účasten pojištění a platil pojistné v době po 30. 9. 1948 (srov. k tomu § 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb.). Nárok na toto započtení by musil být uplatněn novou žádostí u orgánu sociálního zabezpečení.

Pro vznik nároku na důchod za výsluhu let umělce (§ 40 odst.1 písm. c/ zákona č.100/1988 Sb.) je rozhodná jen doba zaměstnání, vykonávaná v pracovním poměru v některém z oborů činnosti, uvedených taxativně v ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., a to v trvání 30 roků. Splnění této podmínky potřebné doby zaměstnání uvedeného druhu nelze nahradit některým jiným zaměstnáním uváděným např. v ustanovení § 8 odst.1 písm. b) až f) zákona č. 100/1988 Sb.

Důvodem pro přiznání dávky důchodového zabezpečení, podmíněné zdravotním stavem, nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu jakéhokoli zaměstnání, ani to, že nemůže nastoupit do lékaři doporučeného vhodného zaměstnání pro nedostatek takových volných míst, a ani to,že zaměstnavatelé dávají při přijetí do zaměstnání přednost uchazečům s bezvadným zdravotním stavem. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem,posuzovaným příslušnou posudkovou komisí ministerstva práce a sociálních věcí (§ 29 odst.2 a § 37 odst.2 a 3 zákona č.100/1988 Sb.).

Ustanovení § 100 zákona č.100/1989 Sb.,o sociálním zabezpečení,nelze použít bez spojení s ustanovením § 97 odst.2 téhož zákona, pokud jde o obligatorní uvolnění části důchodu nevyplaceného v době výkonu trestu odnětí svobody,delšího než jeden měsíc (požádá-li o to důchodce k úhradě svých potřeb nebo závazků trvajících po dobu výkonu trestu), a pokud jde o právní úpravu nároku na výplatu dávky a její části. Ustanovení § 97 odst.2 zákona č.100/1988 Sb. je tu třeba aplikovat nejen na splátky dávky dosud nepřiznané, ale i na splátky dávky již přiznané, jejíž výplata byla zastavena. Žádost o uvolnění výplaty části důchodu podle ustanovení § 100 zákona č.100/1988 Sb.nelze vázat na období samotného výkonu trestu odnětí svobody.