Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pro závěr o tom, zda se má určitý příjem za vykonávané práce zahrnout do hrubých výdělků, z nichž se stanoví průměrný měsíční výdělek pro účely důchodové, se nelze omezit jen na označení smlouvy (dohody), podle níž byly odměňované práce vykonávány; rozhodující tu je, za jakých dohodnutých pracovních podmínek byly práce vykonávány z hlediska jejich obsahu a rozsahu.*)

Byl-li rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení odňat navrhovateli částečný invalidní důchod, nezvýšený pro následky pracovního úrazu, může soud, byl-li částečný invalidní důchod odňat neprávem, pouze zrušit toto rozhodnutí a uložit optánu sociálního zabezpečení, aby nadále vyplácel navrhovateli částečný invalidní důchod bez zvýšení pro pracovní úraz. Soud tu nemůže uložit uvedenému orgánu, aby byl navrhovateli přiznán částečný invalidní důchod následkem pracovního úrazu, když o takové změně nebylo orgánem sociálního zabezpečení rozhodováno.

Pro zařazení zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie je rozhodující, jak je zaměstnání zařazeno podle právního předpisu platného v době vzniku nároku na dávku důchodového zabezpečení, pokud ovšem není výhodnější jeho zařazení podle předpisu platného v době výkonu zaměstnání žadatele o důchod. Vznikl-li nárok na důchod dříve, než bylo určité zaměstnání zařazeno do výhodnější pracovní kategorie, nelze již k tomu při vyměření dávkypřihlížet.

Samotné ohrožení nemocí z povolání není dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a tedy ani důvodem pro poskytnutí invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. Tak je tomu i tehdy, byl-li pracovník převeden na jinou práci z důvodu ohrožení dvěma nemocemi z povolání.

Základní podmínkou zvýšení důchodu pro bezmocnost (§ 70 zákona č. 100/1988 Sb.) je trvalost bezmocnosti důchodce. Nejde tu o ekvivalent pojmu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 17 vyhlášky č. 149/1988 Sb. jako předpokladu invalidity i částečné invalidity.Trvalost potřeby pomoci ze strany jiné osoby (§ 36 vyhlášky č. 149/1988 Sb.) je podmínkou zvýšení důchodu u všech stupňů bezmocnosti o tuto dlouhodobou potřebu nejde při přechodném, byť i opakovaném zhoršení zdravotního stavu.

Vykonával-li žadatel o invalidní důchod zaměstnání horníka v podzemí hlubinných dolů po dobu 15 let a dosáhl 7. kvalifikační třídy v práci horníka - rubače, i když není vyučen horníkem, potom je třeba v pochybnostech o tom, zda je invalidní podle ustanovení § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., zjistit průměrný měsíční výdělek žadatele o invalidní důchod od jeho převedení z práce v podzemí na práci na povrchu a zjistit také výdělkové možnosti ve všech žadateli doporučených zaměstnáních (na základě závěrů příslušné komise sociálního zabezpečení o zdravotním stavu žadatele) a případně vyžádat na podkladě těchto zjištění ještě doplňující posudek uvedené komise o tom, zda s přihlédnutím k uvedeným zjištěním trvá na závěru, že žadatel není invalidní podle ustanovení § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb.

Ak v priebehu súdneho konania o preskúmanie rozhodnutia orgánu dôchodkového zabezpečenia zomrie účastník konania, ktorý uplatnil nárok na dávku dôchodkového zabezpečenia, zisťuje a posudzuje súd predovšetkým, či sú v prejednávanom prípade splnené predpoklady podla ustanovenia § 104 odst. 2 zákona č. 100/1978 Zb. k nadobudnutiu už uplatneného nároku na dávku, a to u osôb uvedených v tomto ustanovení.V prípade žiadosti o zvýšenie dôchodku pre bezvládnosť treba po nadobudnutí účinnosti zákona č. 100/1988 Zb. mať na zreteli ustanovenie § 171 tohto zákona.