Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Nepřiznání starobního důchodu žadateli o důchod po dovršení jeho věku 55 let, k němuž došlo v roce 1984 podle ustanovení tehdy platného zákona č. 121/1975 Sb., nelze považovat za důvod k úpravě důchodu podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Byla-li žadatelka o starobní důchod přeřazena (byť i neprávem) na méně placenou práci, nezakládá to důvod k tomu, aby při stanovení průměrného měsíčního výdělku (jako základu pro výpočet důchodu) bylo k uvedené okolnosti přihlíženo. Nelze tu použít ani ustanovení § 21 a násl. zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, když tu nedošlo k neplatnému skončení pracovního poměru z důvodů politické perzekuce nebo k postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Vyřazení z práce v podzemí dolu pro dosaženou nebo překročenou nejvyšší přípustnou expozici anebo pro nemožnost zaměstnání v dole z téhož důvodu, jež je opatřením primárně preventivním a nikoli následným vyjádřením stupně zhoršeného zdravotního stavu pracovníka, nelze brát v úvahu při posuzování schopnosti žadatele o důchod k výkonu soustavného zaměstnání ve smyslu ustanovení zákona o sociálním zabezpečení.

Pro posouzení toho, zda žadatel o invalidní důchod splňuje zákonnou podmínku invalidity (§ 29 odst. 2 písm. c/ zákona č. 100/1988 Sb.) nebo částečné invalidity (§ 37 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.) při pracovním úrazu nebo pro nemoc z povolání, je rozhodující dosavadní zaměstnání žadatele o důchod. Od 1.1.1993 (viz čl. VII. odst. 6 vyhlášky č. 30/1993 Sb.) se považuje za dosavadní zaměstnání to zaměstnání, jehož výkon vedl ke vzniku nemoci z povolání. Přitom se takto posuzuje od uvedeného data dosavadní zaměstnání, i když nemoc z povolání vznikla před tímto datem, vznikl-li dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Odměny z činnosti instruktora řidičů motorových vozíků, kterou dříve vykonával /1/ žadatel o starobní důchod na základě uzavíraných dohod o vedlejší pracovní činnosti podle ustanovení § 232 a násl. zák. práce, nelze zahrnout do průměrného měsíčního výdělku rozhodného pro výpočet starobního důchodu, neboť podle ustanovení § 68 vyhlášky č. 165/1979 Sb. pracovník vykonávající tyto práce nebyl z této činnosti nemocensky ani důchodově zabezpečen. Je přitom nerozhodné, že jeho práce byla součástí jeho pracovní náplně (činnost vykonával v pracovní době), ale ne ve svém hlavním zaměstnání, nýbrž na základě uzavíraných dohod o vedlejší pracovní činnosti.

Vzhledem k ustanovení § 26 zákona č. 87/1491 Sb. nelze při přepočtu důchodu pominout výdělek z umělecké činnosti, který byl správně vzat v úvahu již při výpočtu navrhovatelova starobního důchodu (na základě ustanovení § 61 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 149/1988 Sb.) a který tvoří nedílnou součást celkového průměrného měsíčního výdělku, rozhodného pro výpočet starobního důchodu.

Podmínky pro přiznání vdovského důchodu žadatelky o tento důchod byly splněny (ve smyslu ustanovení § 46 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb.), byla-li v domácnosti (od narození druhé dcery v roce 1971) se souhlasem svého manžela (který zemřel 16. 4.1990), vychovala dvě děti a měla vůči manželovi nárok na výživné, které jí manžel řádně plnil. Není přitom podstatné, proč nepracovala, nýbrž je rozhodné, že byla v době jeho smrti na manžela odkázána svou výživou a měla i právo na to, aby její hmotná a kulturní úroveň byla stejná jako u manžela (§ 91 odst. 1 zákona o rodině) s přihlédnutím ovšem k tomu, že nepečovala o společnou domácnost a že manželé spolu nežili.