Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zhodnocení poznatků o rozhodování soudů o trestné činnosti úplatkářství.

Zánik trestnej zodpovednosti pre účinnú lútosť podla § 214 Tr. zák. predpokladá, že tu existovali všetky podmienky trestnej zodpovednosti za trestný čin zanedbania povinnej výživy podla § 213 Tr. zák., vrátane zavinenia a že trestná zodpovednosť zanikla až neskoršie, po ich splnení. Preto zastavenie trestného stíhania podla § 172 odst. 1 písm. f) Tr. por., t. j. preto, že zanikla trestnosť činu, neprichádza do úvahy vtedy, keď obvinený síce neplnil vyživovaciu povinnosť, ale bez svojho zavinenia; v takom prípade treba zastaviť trestné stíhanie podla § 172 odst. 1 písm. b) Tr. por., t. j. preto, že skutok, pre ktorý sa trestné stíhanie vedie, nie je trestným činom.

Pojem dodatočného splnenia vyživovacej povinnosti podla § 214 Tr. zák. treba vykladať tak, že o účinnú lutosť pôjde len vtedy, ak páchatel sám dlžné výživné uhradí, ale aj vtedy, keď iným spôsobom zariadi, aby za neho dlžné výživné uhradila iná osoba.

Zvláštního ustanovení o účinné lítosti podle § 214 tr. zák. lze použít i tehdy, došlo-li ke splnění vyživovací povinnosti až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který byl zrušen odvolacím soudem, ale dříve než soud prvního stupně počne vyhlašovat nový rozsudek.

Trestnost činů uvedených v ustanovení § 66 tr. zák. zaniká jen tehdy, jestliže pachatel dobrovolně učiní opatření uvedená pod písm. a) nebo b) cit. zákonného ustanovení.