Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovenie článku III Rozhodnutia prezidenta ČSSR o amnestii z 8. mája 1985 o tom, podmienečný trest odňatia slobody uvedený v čl. I písm. d) cit. rozhodnutia sa odpúšťa s účinkom, že odo dňa tohto rozhodnutia sa na páchatela hladí, akoby nebol odsúdený, sa nevzťahuje na prípady, keď bol popri podmienečnom treste slobody uložený páchatelovi ďalší trest, ktorý bráni zahladeniu odsúdenia.

Zahladiť možno len celé odsúdenie, nie iba jeho časť, vzťahujúcu sa na niektorý z viacerých trestov, uložených popri sebe (§ 70 odst. 2, 3 Tr. zák.). Ustanovenie § 70 odst. 2, 3 Tr. zák. sa použijú primerane aj v prípade, keď bolo páchatelovi uložených viac trestov popri sebe, z ktorých niektoré sa zahládzajú výrokom súdu, iné zo zákona.

O tom, zda se odsouzení mladistvého k nepodmíněnému trestu odnětí svobody zahlazuje, je povinen rozhodnout soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ihned po propuštění mladistvého z výkonu trestu (§ 87 odst. 1 tr. zák.). Jestliže tak příslušný soud neučinil, vyřeší otázku zahlazení odsouzení mladistvého jako předběžnou otázku (§ 9 odst. 1 tr. ř.) soud, který rozhoduje v další trestní věci téhož pachatele, pokud okolnost, zda se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen, má vliv na právní posouzení nově stíhaného skutku, uložení trestu nebo ochranného opatření.

Podmínkou zahlazení odsouzení mladistvého k trestu odnětí svobody podle § 87 odst. 1 tr. zák. je takové chování mladistvého ve výkonu trestu, že z něho lze usuzovat, že mladistvý se napravil a že v budoucnosti povede řádný život pracujícího člověka. Rozhodne-li soud podle § 87 odst. 1 tr. zák. (§ 363 věta druhá, § 364 odst. 3 tr. ř.), že odsouzení mladistvého k trestu odnětí svobody se nezahlazuje, je zahlazení odsouzení možné jen za podmínek § 69 odst. 1 nebo 3 tr. zák.

Aby boli splnené podmienky na zahladenie odsúdenia pred uplynutím stanoveného času v zmysle § 69 odst. 3 Tr. zák., nepostačuje len zistenie, že sa v správaní odsúdeného a v jeho vzťahu k práci nevyskytli nedostatky, ale musí sa preukázať, že v správaní odsúdeného a jeho vzťahu k práci jestvujú také kladné prvky, ktoré vynikajú nad priemer a preto umožňujú označiť jeho správanie za vzorné a jeho pomer k práci za statočný.

Z ustanovení § 70 ods. 2 a 3 Tr. zák. vyplývá, že rozhodnutie súdu o tom, že sa podmienečne odsúdený, ktorému bol uložený aj trest zákazu činnosti, osvedčil (§ 60 ods. 1 Tr. zák.), nemôže vyvolať účinok, že sa na páchatela hladí akoby nebol odsúdený (§ 60 ods. 4 Tr zák.), ak tento účinok nevznikol aj pokial ide o trest zákazu činnosti (§ 50 ods. 2, § 64 ods. 2 a 3 Tr. zák.).

Odsúdenie na trest odňatia slobody, ktorého výkon bol podmienečne odložený, nemožno zahladiť podla § 69 odst. 1 alebo 3 Tr. zák. pred uplynutím skúšobnej lehoty rozhodnutím súdu.