Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zahladenie odsúdenia alebo zákonná fikcia, že sa na páchatela hladí, ako by nebol odsúdený, nebráni súdu, aby pri hodnotení osoby páchatela prizeral na skutočnosť, že páchatel v minulosti spáchal trestný čin, a z tejto skutočnosti vyvodil príslušné závery pokial ide o sklony páchatela k trestnej činnosti, jeho vzťah k spoločenským hodnotám chráneným Trestným zákonom, možnosť jeho nápravy a pod. Ale túto skutočnosť možno považovať za priťažujúcu okolnosť v zmysle § 34 písm. i/ Tr. zák. len vtedy, keď so zretelom na svoju povahu (najmä so zretelom na časový odstup medzi trestnými činmi, správanie páchatela v tomto medziobdobí, povahu minulého a terajšieho trestného činu a pod.) zvyšuje stupeň nebezpečnosti nového trestného činu pre spoločnosť.

Otázka, či platí zákonná fikcia, že sa na odsúdeného hladí, akoby nebol odsúdený, nie je v prípade úvah o uložení súhrnného trestu otázku týkajúcou sa viny obvineného. V dôsledku toho existencia právoplatného rozhodnutia súdu o odpustení trestu uloženého obvinenému v skoršej veci na základe rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii z 23. februára 1973 s účinkom uvedeným v čl. VII citovanej amnestie bráni súdu pri rozhodovaní o uložení súhrnného trestu z hladiska úvahy podla § 35 ods. 3 Tr. zák. posúdiť otázku, či o skoršom odsúdení platí uvedená zákonná fikcia, ako predbežnú otázku (§ 9 ods. 1 Tr. por.).

Správa o výsledkoch prieskumu a zhodnotenia praxe súdov pri trestnom postihu recidivistov.

Aj keď bol páchatel právoplatne odsúdený pre trestný čin alebo prečin, nejde o okolnosť, ktorá podla čl. VI ods. 2 rozhodnutia prezidenta republiky o amnestii č. 10/1973 Zb. vylučuje použitie čl. VI odst. 1 tohto rozhodnutia, ak odsúdenie bolo už zahladené alebo platí o ňom zákonná fikcia zahladenia.

Odsouzení pro některý z trestných činů uvedených v § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. v souběhu s jiným trestným činem v tomto ustanovení neuvedeným tvoří z hlediska zahlazení odsouzení jeden celek a je tedy jiným odsouzením, než které má na mysli ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb.

Účinky zahladenia odsúdenia v prípadoch uvedených v § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Zb., o sůdnej rehabilitácii, nastavajú konštitutívne priamo zo zákona a to nezávisle na vôli odsúdeného domahať sa týchto účinkov a bez ohladu na to, či v tomto zmysle je vydané osobité súdne rozhodnutie; ak je vydané, má - na rozdiel od rozhodnutia podla § 69 tr. zák. - iba deklaratórny charakter.

Při zkoumání podmínek pro zahlazení odsouzení podle § 69 odst. 1 tr. zák. lze mít u podmíněně propuštěného za to, že začala běžet lhůta pro zahlazení dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, až tehdy, když soud vyslovil, že se odsouzený osvědčil, příp. až po roce od uplynutí zkušební doby, neučinil-li soud bez viny odsouzeného do této doby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák. Totéž platí i pro případ, že o zahlazení odsouzení před uplynutím doby uvedené v § 69 odst. 1 tr. zák. požádala společenská organizace nebo odsouzený (§ 69 odst. 3 tr. zák.).