Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Jednou z podmínek, za kterých může samosoudce rozhodnout trestním příkazem, je to, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nepřesáhne spolu s uloženým trestem odnětí svobody jeden rok.Jestliže samosoudce při rozhodování o trestném činu, o kterém jinak lze rozhodnout trestním příkazem, dojde k závěru, že je důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody i peněžitý trest, a jestliže náhradní trest odnětí svobody stanovený podle § 54 odst. 3 tr. zák. by spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesáhl dobu jednoho roku, avšak nepřesáhl horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákonem, je v takové věci vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce musí rozhodnout rozsudkem v hlavním líčení. Samosoudce nemůže v tomto případě trestním příkazem upustit od stanovení náhradního trestu s odkazem na ustanovení § 314e odst. 3 tr. ř.Upustit od stanovení náhradního trestu může samosoudce, vydá-li trestní příkaz, pouze tehdy, rozhoduje-li o trestném činu, na který je trestním zákonem stPubl.na trestní sazba odnětí svobody s horní hranicí nejvýše jeden rok, pokud vedle trestu odnětí svobody ve výměře na horní hranici sazby uloží i peněžitý trest. Od stanovení náhradního trestu však samosoudce v tomto případě upustí s ohledem na ustanovení § 54 odst. 3 tr. zák., a nikoli s ohledem na ustanovení § 314e odst. 3 tr. ř.

Zpětvzetí podaného odporu není možné, protože v době, kdy by k takovému úkonu mělo dojít, je již trestní příkaz v důsledku účinně podaného odporu zrušen a samosoudce je povinen věc projednat v hlavním líčení. Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti trestnímu příkazu, jenž byl ze zákona zrušen včasným podáním odporu. Dojde-li k jejímu podání, musí být podle § 268 odst. 1 tr.ř. per analogiam zamítnuta.

Pracovník prodejny podniku státního obchodu Potraviny činný při prodeji zboží není veřejným orgánem ve smyslu ustanovení § 314e odst. 1 písm. a) tr. ř. Jestliže se obviněný doznal ke spáchání přečinu, nelze vydat trestní příkaz na tom základě, že skutečnosti zakládající vinu obviněného byly zjištěny vlastním pozorováním takového pracovníka. V tom případě je třeba nařídit hlavní líčení.

Včas podaným odporom sa trestný rozkaz zo zákona zrušuje (§ 314g odst. 2 Tr. por.) preto podaný odpor nemožno vziať späť. Ak osoba, ktorá podala odpor, vezme odpor späť, je späťvzatie odporu právne neúčinné a samosudca ho nemôže vziať na vedomie podla analógie § 250 odst. 4 Tr. por.

Omezení uvedené v ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř. má procesně právní povahu, tj. brání jen vydání trestního příkazu, je-li na místě uložit přísnější trest, než jaký je podle tohoto zákonného ustanovení přípustno uložit trestním příkazem. Nemůže tedy vést k tomu, že se trestním příkazem neuloží náhradní trest odnětí svobody za test peněžitý, navrhuje-li prokurátor uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců a vedle toho uložení peněžitého trestu. V takovém případě nemůže samosoudce vydat trestní příkaz, ale musí nařídit hlavní líčení a uložit trest podle zákona.

Byla-li obviněná trestním příkazem uznána vinnou přečinem příživnictví podle § 10 zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech a po vydání trestního příkazu pokračovala nekalým způsobem v opatřování si prostředků k obživě a současně se soustavně vyhýbala poctivé práci, může být stíhána za trestný čin příživnictví podle § 203 tr. zák. jen za část skutku spáchanou po doručení trestního příkazu, nikoli již po jeho vydání.

Nejde o souběh, byl-li další trestný čin (přečin) spáchán po doručení trestního příkazu, byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku, popř. před doručením dalšího trestního příkazu, kterým byl výrok o trestu uložený prvním trestním příkazem zrušen a kterým byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin, popř. přečin, spáchaný po doručení prvního trestního příkazu, uložit samostatný trest.