Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Aplikace ustanovení § 12 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu jen v případech spolehlivě zjištěné nepříčetnosti pachatele v době jeho činu. Tohoto ustanovení nelze proto užít v případech zmenšené příčetnosti. Patologická opilost vedoucí k nepříčetnosti pachatele nevylučuje trestní odpovědnost pachatele za spáchaný trestný čin ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zák., pokud pachatel alespoň buď věděl, že požití alkoholu vyvolává u něho patologickou opilost a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k tomu nedojde anebo sice o tom nevěděl, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Vyšší stupeň ovlivnění alkoholem u řidiče motorového vozidla, stíhaného pro trestný čin opilství podle § 201 tr. zák., je okolností, která nedovoluje závěr o menší nebezpečnosti tohoto trestného činu pro společnost a proto zpravidla vylučuje možnost upustit od potrestání ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zák. z hlediska účelu trestu působit výchovně na ostatní členy společnosti (§ 23 odst. 1 tr. zák.).

Pro nepříčetnost není vyloučena trestní odpovědnost ve smyslu § 12 odst. 1 tr. zák. u pachatele, který spáchal trestný čin v mrákotném stavu, jestliže do tohoto stavu se sám přivedl požitím alkoholických nápojů a jestliže si přitom byl nebo mohl být vědom, že při jeho zdravotním stavu může požití alkoholu tento mrákotný stav vyvolat.

Ke zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), k postupu při vyšetřování (§ 167 odst. 1 tr. ř.), k provádění důkazů při hlavním líčení (§ 211 odst. 2 písm. b) tr. ř.) a k podkladům pro rozhodnutí soudu (§ 220 odst. 3 tr. ř.) ve vztahu k trestnému činu opilství podle § 201 tr. zák. v dopravě.

Uložení trestu zákazu řízení mot. vozidel (§ 49 odst. 1 tr. zák.) nebrání skutečnost, že obžalovaný nemá řidičský průkaz. Pokud oprávnění k řízení mot. vozidel již získal, je nutné po dobu rozsudkem stanovenou, mu je odebrat a pokud je dosud nevlastní, je účelem tohoto trestu, aby je ve stanovené době příslušné orgány nevydávaly. Pravomocný výrok rozsudku je závazný pro všechny státní orgány a organizace. V důsledku toho nemohou příslušné orgány dát odsouzenému oprávnění k činnosti, která byla pravomocným rozsudkem zakázána, pokud doba zákazu trvá. Vzhledem k účelu trestu (§ 23 tr. zák.) je soud povinen se zřetelem k příslušným ust. tr. zák. uložit každému pachateli tr. činu takové tresty, aby byl splněn požadavek zákona. Ust. § 65 vyhlášky min. vnitra č. 145/56 Ú. l. je určeno především pro případy mimosoudního vyřízení věci a soud proto nemůže spoléhat na to, že orgán DI obžalovanému v řízení mot. vozidel dle vlastního uvážení zabrání.

V případě havárie motorového vozidla zaviněné opilým řidičem, při němž dojde k ublížení na zdraví další osobě, jde vždy o souběh trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. s trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 nebo 224 odst. 1, 2 event. 3 tr. zák. Při ukládání trestu takovému pachateli musí mít soud na zřeteli, že podnapilí řidiči znamenají největší ohrožení bezpečnosti silničního provozu, a že k podnapilosti řidičů při řízení motorových vozidel dochází přes neustálé upozorňování a přes veškerou výchovnou činnost. Zákonem požadovaný účel je především chránit společnost před takovými pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v páchání trestné činnosti a působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

U pachatelů trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu, kteří ve výrazné míře podléhají nadměrnému požívání alkoholu a u nichž jsou tyto sklony chorobné povahy, musí orgány činné v trestním řízení zjišťovat předpoklady pro ochranné léčení.