Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15.04.1966, sp. zn. 11 Tz 12/66, ECLI:CZ:NS:1966:11.TZ.12.1966.1

Vyšší stupeň ovlivnění alkoholem u řidiče motorového vozidla, stíhaného pro trestný čin opilství podle § 201 tr. zák., je okolností, která nedovoluje závěr o menší nebezpečnosti tohoto trestného činu pro společnost a proto zpravidla vylučuje možnost upustit od potrestání ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zák. z hlediska účelu trestu působit výchovně na ostatní členy společnosti ( § 23 odst. 1 tr. zák.).

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. dubna 1966 – 11 Tz 12/66.)

Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 11. 1965 sp. zn. 11 T 51/65 byl obviněný V P uznán vinným trestným činem podle § 201 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v podnapilém stavu řídil osobní auto a podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zák. bylo upuštěno od potrestání.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona tento rozsudek zrušil ve výroku o upuštění od potrestání a uložil obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Vina obviněného byla zjištěna soudem správně na základě provedených důkazů. Obviněný požil asi 7 dcl přírodního vína a krátce po jeho zadržení bylo provedenou Widmarkovou zkouškou zjištěno v jeho krvi 2,24 promile alkoholu. Obviněný byl proto právem uznán vinným trestným činem podle § 201 tr. zák.

Obvodní soud však pochybil v rozhodnutí o trestu, když dospěl k závěru, že nápravy obviněného lze dosáhnout i neuložením trestu a od jeho potrestání podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zák. upustil.

Soud při rozhodování o trestu má vždy vycházet z hledisek uvedených v § 31 odst. 1 tr. zák., a při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlížet ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ( § 3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy obviněného a k jeho poměrům. I když možnost nápravy obviněného je plně dána a jeho poměry jsou hodnoceny kladně, je nutné při postihu zjištěného jednání obviněného přihlížet především ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Uváží-li se pak, že jízda motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu skrývá v sobě vždy reálnou možnost ohrožení společenských zájmů, uvedených v § 201 tr. zák., a že proto zákaz požívání alkoholických nápojů před a během jízdy je v zájmu bezpečnosti silniční dopravy jedním z nejdůležitějších zákazů, je třeba stupeň nebezpečnosti v daném případě považovat za takový, že při hodnocení jeho závažnosti z hlediska účelu trestu podle § 23 odst. 1 tr. zák. je upuštění od potrestání zřejmým porušením zákona. Nelze totiž přihlížet, že stav podnapilosti (2,24 promile alkoholu), ve kterém se nacházel obviněný v době jízdy, je podle dosavadních zkušeností stavem velmi nebezpečným pro bezpečnost života, zdraví a majetek občanů. Proto ani kladné hodnocení obviněného z jeho pracoviště a bydliště neopravňovalo použití ustanovení § 24 odst. 1 tr. zák. a obviněnému měl být uložen přiměřený trest.