Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Pro účely rozhodování o vydání bezdůvodného obohacení podle § 228 odst. 1 tr. ř. se při určení výše bezdůvodného obohacení, jež má pachatel trestného činu podílnictví vydat poškozenému, neodečítají prostředky jím vynaložené na opatření věci, tedy např. finanční částky zaplacené podílníkem hlavnímu pachateli za věc získanou trestným činem, a to na rozdíl od stanovení výše majetkového prospěchu podílníka u kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu podle § 214 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. d) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. č. 41/2011 Sb. rozh. tr.). Bezdůvodné obohacení ve smyslu občanskoprávním se vztahuje k poškozenému, jemuž má být vydáno. Jde o to postihnout vše, co pachatel (podílník) získal neoprávněně, tedy bezdůvodně (§ 2991 o. z.). II. Pokud soud rozhodne podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti jednoho z obžalovaných plnit poškozenému z titulu bezdůvodného obohacení a o povinnosti druhého z nich plnit tomuto poškozenému stejný dluh z titulu náhrady škody, jde o samostatné nároky, a proto nelze v adhezním řízení rozhodnout o jejich povinnosti zaplatit dluh společně a nerozdílně (§ 2915 o. z.). Pro případ, že jednomu věřiteli (poškozenému) plní dva dlužníci stejný dluh z odlišného právního důvodu, platí, že v rozsahu, v jakém splnil věřiteli jeden z nich, zaniká dluh, a tím i povinnost druhého. Jedná se o tzv. falešnou solidaritu dlužníků, tedy případ, kdy dva subjekty jsou povinny ke stejnému plnění, přičemž nejde o solidaritu.

Jednání pachatele, který poté, co získal věc majetkovým trestným činem, tuto věc dále převede na jinou osobu, zejména formou smlouvy kupní či směnné, nelze kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Stejně tak nelze jako trestný čin podvodu kvalifikovat jednání pachatele, který věc získanou majetkovým trestným činem obdržel od pachatele základního trestného činu a tuto věc dále (formou prodeje či směny) převede na jinou osobu, ačkoliv si je vědom, že jde o věc pocházející z trestného činu. Takové jednání může podle okolností vykazovat znaky trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku nebo legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku.

Při určení výše značného prospěchu získaného trestným činem podílnictví ve smyslu § 89 odst. 11 a § 251 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2008) je nutno vždy vycházet z tzv. čistého prospěchu, který vyjadřuje skutečnou výši obohacení pachatele (podílníka). Zpravidla zde lze vycházet z hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty, s níž pachatel (podílník) disponoval. Nelze tak ovšem činit mechanicky, ale podle okolností případu je nutno brát zřetel i na existenci skutečností, jež mohou snižovat čistý prospěch podílníka. Jde např. o náklady podílníka vynaložené na opatření si věci či jiné majetkové hodnoty získané trestným činem jiné osoby, náklady na její opravu apod. (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 1/1999 Sb. rozh. tr.), ale rozdíl může spočívat i v poškození věci při páchání trestného činu jinou osobou nebo po něm v době, než se dostala do dispozice podílníka.

I. Jestliže si jednatel společnosti s ručením omezeným svévolně přisvojí svěřené peníze, které s ohledem na ustanovení § 40a, § 49a obč. zák. získal do majetku této obchodní společnosti její druhý jednatel trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák. (srov. č. 36/2008 Sb. rozh. obč.), spáchá – za splnění dalších předpokladů – trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., a nikoli trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.*) Trestným činem zpronevěry je v takovém případě způsobena škoda na majetku společnosti s ručením omezeným, nikoli na majetku osob, na jejichž úkor byl předtím spáchán trestný čin podvodu. 

II. Předmětem útoku trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák.**) je cizí věc získaná trestným činem jiné osoby než podílníka, přičemž není rozhodné, jakým trestným činem se tak stalo. Převedením na sebe nebo na jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k realizaci užitku z věci, ať už pro sebe, nebo pro jiného. Jde však vždy o převedení s vědomím nebo souhlasem osoby, která ji získala trestným činem. Pokud by jednání, jímž dochází k převodu dispoziční moci na podílníka, bylo samo trestným činem proti majetku, nejde o podílnictví, ale o příslušný jiný trestný čin. *) Poznámka redakce: Nyní podle § 206 tr. zák. a § 214 tr. zák. **) Nyní podle § 214 tr. zák.

K naplnění objektivní stránky trestného činu podílnictví se vyžaduje, aby pachatel způsobem uvedeným v ustanovení § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. disponoval s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou (např. ji ukryl, převedl na sebe), která již předtím byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. 

Jestliže trestný čin jiné osoby, který směřoval k získání věci (jiné majetkové hodnoty), ještě není dokonán (např. zůstalo pouze u pokusu o něj a nepodařilo se jím získat věc či jinou majetkovou hodnotu), pak činnost obviněného směřující k získání této věci (jiné majetkové hodnoty) nelze pokládat za trestný čin podílnictví, ale za splnění dalších zákonných podmínek není vyloučeno ji posuzovat např. jako účastenství na trestném činu jiné osoby směřujícím k získání věci (jiné majetkové hodnoty).

Trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Tento úmysl pachatele se vyžaduje ve vztahu k okolnosti, že věc byla získána trestným činem. Měl-li být tento trestný čin krádeží podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., musí být podílníkovi prokázána i vědomost o skutkových okolnostech naplňujících formální znaky tohoto trestného činu, tedy vědomost, že jeho pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Při posuzování naplnění znaku značného prospěchu u trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. nelze mechanicky vycházet z hodnoty věci, kterou na sebe pachatel převedl. To platí především v případě, kdy se nepodaří prokázat, jakým způsobem pachatel věc získal, a nelze proto vyloučit, že na její opatření musel vynaložit takovou finanční částku, po jejímž odečtení od hodnoty převedené věci by nešlo o značný prospěch.