Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 07.01.1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, ECLI:CZ:NS:1998:2.CDON.322.1997.1
Datum: 07.01.1998 Sp. zn.: 2 Cdon 322/97 Nejvyšší soud
Datum: 07.01.1998 Sp. zn.: 2 Cdon 322/97 Nejvyšší soud
Datum: 30.11.1997 Sp. zn.: 2 Cdon 1391/96 Nejvyšší soud
Nejvyšší soud není (s výjimkou věcí uvedených v § 250s odst. 2 o. s. ř.) funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Řízení o takovém podání soud zastaví.
Datum: 23.11.1997 Sp. zn.: 2 Cdon 1296/97 Nejvyšší soud
Proti rozhodnutím uvedeným v ustanoveních § 237 odst. 2, § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř. není dovolání přípustné ani na základě rozhodnutí odvolacího soudu. I když odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné (§ 239 odst. 1 o. s. ř.), dovolací soud odmítne dovolání podané proti takovému rozhodnutí.
Datum: 30.10.1997 Sp. zn.: 2 Cdon 1128/97 Nejvyšší soud
Nedoplní-li dovolatel své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu učiněné telefaxem předložením jeho originálu nejpozději do tří dnů od jeho odeslání, je pro posouzení včasnosti dovolání za této situace rozhodné, kdy bylo dovolání, učiněné písemně, podáno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (např. poště).
Datum: 25.09.1997 Sp. zn.: 2 Cdon 877/96 Nejvyšší soud
Rozhodnutí, jímž na základě závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, je rozhodnutím obsahově měnícím, a dovolání je proti němu přípustné.
Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli pro takový postup nebyly vytvořeny podmínky včas podaným odvoláním, nezakládá vadu řízení ve smyslu ustanovení § 237 písm. d) o. s. ř.;*) je však jinou vadou než vyjmenovanou v § 237 o. s. ř., která je způsobilá přivodit nesprávnost rozhodnutí ( § 242 odst. 1 o. s. ř.).
*) ve znění účinném do 31. 12. 1995 ( před novelizací občanského soudního řádu zákonem č. 238/1995 Sb.)
Datum: 25.12.1996 Sp. zn.: 3 Cdon 104/96 Nejvyšší soud
Jestliže soud prvního stupně vyhověl žalobě o vyklizení nebytových prostor proto, že nájemní vztah zanikl výpovědí nájmu, zatímco odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil proto, že žalovaný se nájemcem nebytových prostor vůbec nestal, pak oba soudy posoudily z obsahového hlediska práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení shodně, neboř důvodem vyklizení byl závěr, že žalovaný užívá nebytové prostory bez právního důvodu.
Datum: 27.06.1996 Sp. zn.: 2 Cdon 539/96 Nejvyšší soud
V porovnání se zněním ustanovení § 237 písm. f) občanského soudního řádu (účinným do 31. prosince 1995) má v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění zákona č. 238/1995 Sb., omezující charakter podmínka, aby šlo o nesprávný postup soudu “v průběhu řízení”.
“Postupem soudu v průběhu řízení” ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit.