Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí ustanovení § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu, jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. Není proto také přípustné dovolání proti takovému soudnímu rozhodnutí.

Při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozsudku odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v hmotněprávní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu. Protiprávní zvýhodnění nabyvatele ( § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že nabyl věc za cenu nižší než odpovídající ceně podle cenového předpisu, která je cenou maximální.

Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně nad rámec odvolání žalovaného (§ 206 odst. 3, § 212 odst. 1 o.s.ř.), není dovolacím důvodem podle ustanovení § 237 písm. d) o.s.ř.Může jít o vadu řízení pouze ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1, věta druhá, o.s.ř. a tedy o dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. K takové vadě může proto dovolací soud přihlížet pouze tehdy, jestliže bylo dovolatelem podáno dovolání přípustné (§ 238 a § 239 o.s.ř.).

Odmítl-li odvolací soud odvolání účastníka řízení podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné, ačkoli pro takový závěr nebyly dány důvody, odnímá mu tím možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 písm. f) o.s.ř. a brání mu v realizaci procesního práva domáhat se ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno, u soudu vyššího stupně.

Usnesení pléna Nejvyššího soudu České republiky k otázce účinnosti právní úpravy řízení o dovolání a řízení ve věcech správního soudnictví

Jestliže odvolací soud připustil dovolání (§ 238 odst.2 písm a/o.s.ř.) jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím závazně dovolací důvod a odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např.z hlediska závěru odvolacího soudu o skutkových zjištěních. Pojem bezúhonný nebo bezúhonnost musí být vykládán vždy v souladu s ustanovením zákona, pro jehož účely je bezúhonnost osoby posuzována,zpravidla tedy jako předpoklad k výkonu určité profese nebo činnosti. Za bezúhonného ve smyslu ustanovení § 3 odst.1 písm.d) zákona č.128/1990 Sb.lze považovat takového uchazeče o zápis do seznamu advokátů, u něhož není doloženě zpochybněno (z hlediska souhrnu předpokladů nejen trestních,ale občanských a morálních), že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti budoucího advokáta.

Směřuje-li dovolání jen proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení,tedy proti výroku,který má povahu usnesení soudu, pak ustanovení § 239 odst.4 o.s.ř. brání tomu,aby takové dovolání bylo přípustné.